Trvale udržitelný rozvoj ve (pro) 21. století
… „vždycky jsou zapotřebí ti, kteří do přítomnosti zasahují z pohledu budoucnosti“ – Miloslav Ransdorf
Boj o hegemonii
„Limitní situace nastala v oblasti přijatelného užívání přírodních zdrojů a zachování životního prostředí. Ekologické problémy získávají charakter civilizačního ohrožení a trvale udržitelný rozvoj se stává imperativem jakéhokoliv společenského uspořádání, i když řešení souvisejí s komplexnějšími změnami systému. Bariérou se stává extenzivní pojetí materiálního blahobytu. Trvale udržitelný rozvoj úzce souvisí i s otázkou stabilní populace a regulace migračních trendů.“( Jiří Dolejš)
A. Ekologická etika a B. Socio-ekonomický systém
Nutno usilovat o A. Rozšíření ekologické etiky a zároveň je podmínkou B.Řešení ekologické krize změnou socio-ekonomického systému, která povede k vytvoření ekonomiky, jež nebude v rozporu s ekologickým chováním.
Důležité je vzájemné působení A. a B.(Michael Hauser):
„Rozhodující je, ze které pozice vyjdeme, neboť každá z nich vytváří jinou základní perspektivu řešení. Budeme-li nicméně rozvíjet jednu pozici, vždy se dotkneme i pozice druhé. Jestliže se vydáme cestou morální nápravy, časem můžeme začít reflektovat systémové bariéry, které brání dalšímu postupu. Když staneme na pozici B., budeme neustále narážet na etické otázky, neboť systémová se nemůže odehrát bez lidí, kteří o ni usilují a kteří mají jiné etické ideály než ti, jejichž jednání je formováno daným systémem.“
Pět faktorů naděje a mírného optimismu podle B. Moldana: růstové indikátory doplněny o zátěž prostředí, nové technologie (např. solární panely), lidé pociťují osobní zodpovědnost, změna klimatu – vrcholoví politici začínají chápat souvislosti, finanční a ekonomická krize přináší nové příležitosti, ale syndrom „opět si půjčujeme“.
Rozvoj demokracie
200 let stará zastupitelská demokracie volá po změně, neboť již nestačí „tempu rozvoje informační společnosti“.
Jedná se především o následující nedostatky (podle webových stránek Hnutí za přímou demokracii HzPD):
- syndrom politiky coby profese „horizontu voleb“ – podstatou je schopnost manipulovat se svým okolím a voliči;
- realita politického života ve výsledku před zájmy veřejnosti upřednostňuje zájmy skupin, snížená motivace respektovat požadavky veřejnosti, nyní již při prosazení deliberativní demokracie lze tomu čelit;
- stabilní skupina několika málo stran, které se střídají u moci, i pouhá účast v opozici zaručuje část moci, vlivu a ekonomického prospěchu;
- těžkopádnost volby řešení: politici nerozhodují o jednotlivých kauzách, volí abstraktní balíky koncepcí v podání jednotlivých politických stran, musí s tím, co chtějí, hlasovat i pro to, co nechtějí (jako kabelová televize – k jednomu programu pět dalších, které nikdo nechce);
- pasivita občanů vyplývající z nemožnosti zasahovat do aktuálního dění, necítí se zodpovědnými za řešení závažných problémů ve společnosti, vede to k oslabení pocitu solidarity jak mezi lidmi, tak s okolní mimolidskou přírodou, přitom environmentální a sociální problémy začínají být pro naši epochu stále příznačnější.
Nové formy demokracie se projevují zejména jako deliberace, tj. rokování občanů o aktuálních otázkách, např.„městská shromáždění“, dnes internetová shromáždění a občanské komise se složitým mechanismem zaručujícím maximální objektivnost.
Poslanci nemohou konkurovat šíři záběru občanských komisí. Občanské komise zapojují do deliberativní fáze legislativního procesu tisíce občanů, přinášejí doporučení vyjadřující zájem celé společnosti. Korumpující vliv je v občanských komisích vyloučen, poněvadž jejich náhodné složení eventuální vznik specifických zájmů předem znemožňuje.
Podle vlastního statutu je Hnutí za přímou demokracii přesvědčeno, že naplnění těchto demokratických ideálů je v době globalizace možné jen na mezinárodní úrovni. Hranice národních států již dávno překročila moc globalizovaných nadnárodních firem, stejně jako je překročila globální ekologická krize. Je na čase položit reálné základy také pro globální lidskou solidaritu. Svobodu a naše životy můžeme ubránit a dále rozvíjet jen společně.
Cílem Hnutí za přímou demokracii je: přímá demokracie v obci, v ČR i v Evropské unii!
Lze se vší odpovědností tvrdit, že současné pojetí zastupitelské demokracie se pomalu ale jistě dostává více na stranu problémů než na stranu jejich řešení. HzPD k tomu poskytuje celou řadu argumentů. Výsledný verdikt je zřejmý – demokracii musíme reformovat, aby sloužila TUR. Je to citlivá otázka a pravděpodobně největší překážka na cestě k udržitelné společnosti. Snad nikde jinde není tolik potřeba „vícerychlostní řešení“. Tento přístup si musí „aktivisté“ věřící ideálům TUR prosadit za každou cenu, jinak se nehneme z místa.
Osud nové společnosti souvisí i s její schopností řešit globální problémy včetně harmonie člověka s přírodou. Řešení těchto úkolů nelze odkládat „na lepší časy“.
Globální svět: Sever a Jih
„Zamyslíme-li se skutečně hluboce nad Marxovým přístupem, pro něj bylo vlastně poslední instancí, hybnou silou, absolutní vyostření rozporů až po práh nesnesitelnosti. Kde je dnes ten práh nesnesitelnosti? Podle mne je ten práh nesnesitelnosti ve vztahu takzvaného Severu a takzvaného Jihu. Čili své úvahy o socialismu, o cestě k němu nebo o jeho modelech nemůžeme od takového rozporu odtrhnout, tedy od rozporu Severu a Jihu. Vulgárně řečeno, nemůžeme se na věc dívat z pohledu přežraných obyvatel euroatlantické civilizace a nemůžeme ji také postavit z pohledu zachování nebo uchování výhod té přežranosti. To je podle mého názoru rozměr, který v našich úvahách velmi často chybí, i když to chápu z propagandistického ohledu na populaci, která je kolem nás. Ale sami bychom se nad tím měli zamýšlet hlouběji.“(Jiří Hudeček)
Subjekt (z pohledu levice)
„Ekologická krize může způsobit kolaps současné kultury a civilizace: změna dané socio-ekonomické formy je podmínkou dalšího trvání naší kultury a civilizace, třebaže můžou přijít jiné formy ohrožení.
Pokud máme uvažovat tímto směrem, je zapotřebí tří věcí: usilovat o celistvý popis současného systému, který zachytí jeho vnitřní tenze a rozpory; vytvářet modely systému alternativního a přemýšlet o politické síle, která by se mohla stát subjektem takové změny.
Všechny tyto otázky jsou v současnosti otevřené, nedokončené nebo spíše zárodečné. Dá se říci, že v jednotlivých oborech (v politice, politické filosofii, ekonomii, sociologii) tyto otázky jen pomalu nabývají na významu a stávají se aktuálními.“ (Michael Hauser)
„Pro mne centrálním pojmem diskuse o socialismu musí být a je emancipace člověka, jeho osvobození od nadvlády. V tomto případě od nadvlády ne už institucionalizovaných tříd, jako tomu bylo řekněme při přechodu od feudalismu ke kapitalismu, ale od jakési zdánlivě neosobní moci majetku.“ (Jiří Hudeček)
Souhrn většiny nových myšlenek levice (zejména na Západě) lze, velmi nedokonale (zbytečně skromné, myslíme že je to výstižné), shrnout asi takto (podtrženě Tibor Vaško):
Hlavním současným cílem levice není ani tak uchopení moci, jako vypracování nové strategie, která by respektovala novou situaci a historické zkušenosti – základní rozdíl v teorii – leninismus vyžadoval uchopení moci a diktaturu proletariátu – novým přístupem (klidně i ideologií) je fundamentální emancipace a otevřená informační společnost .
I bez převzetí moci je možno zlepšit život společnosti a zvýšit rovnost a sociální spravedlnost v životě společnosti – podstata sociáldemokratismu, ale také šance pro nové mechanismy otevřené informační společnosti s bohatou mimoparlamentní činností. Hlavní problém je ale ve vztazích Severu a Jihu, jedná se především o GPR a to není žádná idylka.
Samosprávní forma řízení je něco jako cesta k lepší společnosti >>zdola<<, na rozdíl od dřívější mocensky orientované formy – samospráva zdola, to je opravdová výzva společně s otevřenou informační společností, nyní je na pořadu dne uchopit tuto výzvu.
Skutečnost , že myšlenka socialismu již není spojena jen s uchopením státní moci, uvolnila prostor pro spolupráci širokého a různorodého lidového hnutí. Tento potenciál není dosud využit, protože chybí jak jednotná strategie, tak taktika – programem je globální demokracie, strategií globální všelidové řízení, taktikou„vícerychlostní“ cesta otevřené informační společnosti jejímž základem jsou počítačová gramotnost a „deliberativní shromáždění“ na internetu.
Nesmiřitelný radikalismus neziskových organizací v oblasti životního prostředí je dobrým příkladem „vícerychlostního“ přístupu.
Zdá se, že v ohnisku zájmu již není jen spravedlivé rozdělování vytvořeného bohatství, ale stále více také jeho tvorba. Snad nejvýstižněji to řekli Číňané, že >>balancují mezi rovností a efektivností<<. - Hospodářská demokracie je důležitým pilířem emancipace společně s otevřenou informační společností.