CELOSVĚTOVÁ CIVILIZACE
* „Svět dnes netvoří jen hierarchie hlavních imperií a periferních národních států, ale roste význam sítě největších megamulties, transnacionálních institucí ale i nehierarchických sítí mimo formální struktury.“(3/s.4) Integrace probíhá v mnoha oblastech a směřuje k ustanovení jednotného ekonomického, sociálního a politického světového řádu. (15/s.21) (5/s.16)
„Výzvou je utváření globální etiky, prosazování universalismu lidských práv v stále značně partikulárním světě a zatím nejasná perspektiva globální občanské společnosti jako předpokladu globalizace solidarity.“ (3/s.4)
Všudypřítomnému „impériu“ je nutno „čelit každodenní protisystémovou revoltou „nositelů svobody a solidarity“, spontánními přímými akcemi kdykoli a kdekoli. Jejich masa by měla způsobit kvalitativní změnu“. (5/s.17)
Vztahům supervelmocenské dominance čelit „prosazováním rovnějších vztahů států a jejich seskupení, ale také formováním nadnárodní demokracie a nadnárodní občanské společnosti“. (5/s.17)
„Alternativa opce pro socialismus, vize a projekt takového uspořádání celosvětové civilizace, která by dala technologický pokrok do služeb všeho lidstva, vyznačovala by se solidaritou a reálným humanismem („globalizace solidarity a odpovědnosti“(15/s.20)), je naléhavější než kdykoli dříve.“ (5/s.19)
Jde o „ radikálně odlišnou G kooperativní, opírající se o koncepci globálního etického uvědomění a odpovědnosti, pozadí by mělo být vytvářeno na základě ekologického dozoru či vývoje participativní, demokratické kultury.“ (15/s.22)
NOVÁ EKONOMIKA A EKONOMIE
*Jde nám o to jak maximalizovat pozitivní dopady ekonomické globalizace a jakým způsobem eliminovat ty méně šťastné. (6/s.126)
„Na skutečnou politickou ekonomii G, stejně jako na skutečnou novou ekonomiku (praxi) a ekonomii (teorii) se dosud ještě čeká. I zde je jedinou udržitelnou budoucností (či budoucností vůbec) nekapitalistická trajektorie vývoje, s vizí socialistického společenského uspořádání“. (15/s.28) (16/s.15-16)
„Civilizační ohrožení totiž nepřináší jenom globální kapitalismus, ale mohou je obsahovat i špatně zvolené cesty z něj.“ (2/s.59)
GLOBÁLNÍ INSTITUCE
* Za důležitou je považována reforma OSN (16/s.12), zajištění globálních veřejných služeb (16/s.12), dohlížení na aplikaci mezinárodního práva (16/s.12), regulace finančních toků (16/s.12), posílení role dalších mezinárodních organizací (16/s.12) a zavedení globálně platných sociálních aj. standardů. (16/s.12)
* „Globálním změnám je třeba vzdorovat nejen na celosvětové, ale i na národní a místní úrovni.“(6/s.58)
Levice by měla „usilovat o transformaci již existujících globálních institucí a podporovat tvorbu dalších.“ (6/s.58)
*Dalším úkolem levice „by mělo být rozvíjení spolupráce mezi jednotlivými národy,(6/s.126) a také „podpořit globální instituce a dát jim příležitost předvést, co dokážou.“ (6/s.126) „Řídící mechanismy celosvětové ekonomiky, které existují v současné době, jsou výrazně nakloněné bohatším státům“(6/s.129), což vyvolává napětí. (15/s.25)
„Přestože je problematika globální ekonomické správy a regulace moci nadnárodních společností extrémně složitá, měli bychom se k ní postavit čelem.“ (6/s.123)
*„Je vhodné, aby vlády různých států navzájem spolupracovaly a společně se podílely na koordinaci výběru daní od nadnárodních společností.“ (6/s.105)
„Národním ekonomikám slouží jako záloha pro případ nouze centrální banka a globální ekonomika také naléhavě potřebuje něco podobného“(6/s.128-129)
* Výzvou je transformace světové společnosti. (6/s.124) Definice „mezinárodních vztahů“ se mění (6/s.124), přesto na mezinárodní úrovni jsou i dnes nejdůležitějším hybatelem národní státy. (6/s.124)
* Objevil se spor, zda zesvětovění civilizace jde tradiční cestou hierarchie hlavních imperií (dilema Ameriky (16/s.14)) nebo zda se mimo formální politické instituce prosadí vliv nehierarchických sítí využívajících spojení v kyberprostoru a dalších rozptýlených zdrojů moci. (2/s.60)
*Přijetí všech zemí je jediný možný postup (6/s.157), neboť komunikace v celoplanetární síti dává široké možnosti v první fázi pojmenovat problémy, pak o nich hovořit a následně navrhovat „virtuální řešení“, která budeme „připraveni“ v nové celoplanetární síťové demokracii realizovat. (6/s.158-159, 160) Toto vše znamená daleko více než jsme kdykoli předtím zažili ve světové komunitě, v bipolární éře se nám o takových možnostech ani nesnilo.
V globální éře jsou státy, stejně jako nadnárodní společnosti, pod dohledem širší celosvětové komunity.(6/s.157)
„Úkolem vlády je vytvořit svět, kde se i velmoci budou muset řídit mezinárodním právem.“ (6/s.157)
„Není žádný důvod domnívat se, že vytvoření demokratických institucí, které by přesahovaly stát, by mělo být utopií. Tento proces už dokonce pozvolna probíhá – vždyť co jiného dokládá příklad Evropské unie.“ (6/s.158-159)
* Mezi OSN a EU je rozdíl – „OSN je tvořena představiteli suverénních států, oproti tomu v EU se poprvé v historii státy dobrovolně vzdaly dílu své skutečné a právní suverenity, aby mohly vytvořit společný fond svých zdrojů.“ (6/s.159)
„Některé z receptů na obnovu zavedeného demokratického systému, tj. demokratizaci demokracie, se dají uplatnit nejenom na jednotlivé země, ale přímo na celou EU. Aktuálně potřebujeme zlepšit transparentnost, snížit korupci a omezit byrokratickou hierarchii, oslabit vliv Bruselu, zavést přímou volbu pro některé vysoké posty …“(6/s.159
*EU by mohla sehrát významnou roli v prosazování nových pravidel a zásad mezinárodního styku. Zvláště lidská a humanitární práva by měla nabýt obecné platnosti. (6/s.160)
„Pokud by se skutečně podařilo i jinde vybudovat organizace podobné EU, které by vytvořily základ regionálních parlamentů podle modelu evropského, mohly by pak i tyto instituce vysílat své delegáty do nového světového shromáždění.“ (6/s.160)
* „Globální rada moudrých“ (16/s.13) a systém globálně regulačních institucí (6/s.161) jsou jednou z možných odpovědí na požadavek „skutečně „vědecky řízené společnosti“, kdy proti globálním změnám je nutné postavit globální mechanizmy moci, včetně adekvátních institucí a donucovacích mechanizmů.“ (16/s.4-5)
*Máme před sebou složitý společný problém.„Vrcholového poznání“ dosáhne „jenom pár expertů“ (6/s.140), ale na jejich závěrech bude brzy závislá celá populace. Intuitivně cítíme, že volební populismus musí být vystřídán bolestivým hledáním vědecké – objektivní - pravdy o možnostech soužití ve stále složitějším společném světě. (6/s.161) Jde nám o systém, ve kterém se snoubí „autorita a tvořivost“ (3/s.4-5).
GLOBÁLNÍ PLÁN BOJE PROTI CHUDOBĚ
* V boji proti chudobě bychom měli „vyzkoušet, co někteří navrhují už mnoho let: zdaňování spekulativních měnových transakcí.“ (6/s.130)
„Je teoreticky možné, že by společnosti a regiony promělily své agrární hospodářství na ekonomiku vědění bez toho, že by musely projít také stádiem zastaralé industrializace.“ (6/s.73)
„Vymyslet plán, který by problém řešil komplexně, vyžaduje radikálně jiný přístup (Porter). Podnikání v chudých čtvrtích by mohlo a mělo být konkurenceschopné i v rámci regionálního, národního, ba i mezinárodního trhu.“ (6/s.117)
Chudé městské čtvrti v blízkosti center mají podle Portera čtyři konkurenční výhody:
strategické umístění, existenci místní tržní poptávky, propojení s regionálními uskupeními a lidské zdroje. (6/s.117)
* „Investice do lidských zdrojů, aktivní intervence ve prospěch nabídky spolu se strukturální proměnou státu a občanské společnosti (15/s.25) mají pro nerozvinuté země mnohem zásadnější význam než pro jejich ekonomicky rozvinuté sousedy.“ (6/s.131)
„Stav ekonomiky nelze posoudit bez přihlédnutí k úrovni zdravotní péče, systému školství a občanským a politickým svobodám, které přispívají k prožití uspokojivého života (Sen)“ (6/s.131)
„Pomoc přicházející zvenčí může být velmi prospěšná, a to zvláště, je-li použita na podporu vnitřní obnovy.“ (6/s.132)
„Z minulosti jsme se poučili, že pomoc přináší kýžený efekt, pokud jsou dodržena určitá pravidla. Podmínkou je, že musí být v souladu s odpovídající sociální a ekonomickou politikou a musí se také dostat k institucím a spolkům, které jsou schopny tuto politiku prosadit.“ (6/s.132)
„Všechno tedy hovoří pro to, aby byla pomoc směřována k vládám a dalším institucím s dostatečným počtem kvalifikovaných pracovníků, které na sebe berou zodpovědnost za znevýhodněné občany.“ … „Prioritou je vytvořit fungující vládu a podpořit rozvoj tržního systému, a pak teprve to ostatní.“ (6/s.132-133)
„Pokud už dojde k celosvětovým hospodářským nepokojům, měli bychom mít v záloze efektivní krizový štáb, a ještě důležitější je, abychom konfliktům uměli včas předejít.“ (6/s.155)
„Novodobé války bývají lokální povahy, ale vzhledem k tomu, že je v nich často zapojeno větší množství vnějších subjektů a organizací, můžeme říci, že jsou také globální. Neintervenovat nepřichází v úvahu, vždyť zapojení ostatních je přímo znakem těchto konfliktů.“ (6/s.155)
„Ke smíru může dojít jenom v případě, že se strany následně dohodnou na vytvoření konkrétních institucí, které se budou opírat o univerzální zásady mezinárodního práva. Musí být vytvořeny příznivé podmínky k tomu, aby mohlo dojít k rekonstrukci občanské společnosti.“ (6/s.156)
STRANA
STRANA – HISTORICKÝ VÝVOJ
„… Strana byla definovaná jako předvoj zcela vyhraněné dělnické třídy v konkrétně-historických souvislostech éry industriální modernity. Co představovalo stranu nového typu ve dvacátých letech 20. století (a typu postupně deformovaného zejména pod stalinistickým tlakem) je stranou starého typu na počátku 21. století v podmínkách postindustriální, informační společnosti s velice komplikovanou sociální a třídní strukturou, postmoderní relativizací a všeobecnou krizí identity, která se nevyhýbá ani politickým stranám.“ (19/s.56)
„KSČM už také dávno není tzv. stranou „leninského typu“, předvojem dělnické třídy, stranou nemyslivé kázně a demokratického (ve skutečnosti byrokratického) centralismu, a to ze zcela objektivních důvodů, neboť takováto identita se rodila na základě představ o cestě k socialismu vytvářených na přelomu 19. a 20. století. Tyto představy nemohly být ve své době jiné, než prvoplánově revolucionářské, což se po převzetí politické moci promítalo do nedemokratických praktik.“ (19/s.57)
SOCIALISMUS – LIMITY V MINULOSTI
„Platí také, že tehdejší společnost byla v mnohém především zpětnou vazbou historického kapitalismu průmyslové éry a měla s ním i řadu prvků společných. Představy o tzv. kulturní revoluci byly od počátku velmi povrchní a měly utopické rysy. Ukázalo se také, že tato podoba nebyla ekologičtější než kapitalismus.“ (2/s.58)
REÁLNÝ SOCIALISMUS A TRVALE UDRŽITELNÝ ROZVOJ
„K trvale udržitelnému rozvoji ale nemůže vést ani tesknění po minulých dobách tzv. reálného socialismu v Československu. Nejen proto, že hrubě preferoval tzv. ekonomické a sociální (nejednou i pseudosociální) zájmy na úkor i běžné ochrany přírody a životního prostředí, ale především protože se též orientoval na vědeckotechnický pokrok a ekonomický růst.“ (23/s.19)
REÁLNÝ SOCIALISMUS - EKONOMICKÝ SYSTÉM
„…S předcházející argumentací souvisí především druhé podstatné omezení, a to v oblasti fungování ekonomického systému. Základní limitou se stalo nepružné centrálně direktivní řízení při nedokonalém zespolečenštění státního vlastnictví. Princip plánovitosti zdegeneroval do byrokratické formy, absence kontroly reálných vlastníků zbyrokratizovala i správu společenského vlastnictví. Na tento problém poukazoval v 80. letech v někdejším SSSR např. Akademik Abalkin (např. v práci „Nový typ ekonomického myšlení“, Moskva 1988). Bilancování mezipodnikových vztahů místo jejich tržního propojení vedlo k efektu tzv. obráceného minimaxu, tj. maximum vstupů, minimum výstupů (srv. např. u Z. Šulce).“ (2/s.59)
STRANA DISKUSE A DIALOGU
„…stranou diskuse a dialogu a moderní informační stranou fungující jako otevřené fórum pro široké spektrum všech proudů levicového, solidárního a humanistického myšlení, stranou jako centrem pěstování vzdělanosti a intelektuálního života, vytvářející prostor pro názorové a odborné platformy otevřené veřejnosti, stranou považující rozhodování o celospolečenských otázkách za věc veřejné diskuse a poskytující této diskusi a dialogu své tištěné i elektronické mediální prostředky, …“ (19/s.59)
SOUTĚŽ PROGRAMŮ, MYŠLENEK A VIZÍ
„…stranou politické kultury nepřipouštějící dosahování politických cílů na úkor etických zásad svobodné nabídky a soutěže programů, myšlenek a vizí, stranou řídící se morálním kodexem a prosazující respektování mravních principů v politickém a veřejném životě i v mezilidských vztazích,…“ (19/s.59)
„… do možnosti utváření názorových proudů a platforem otevřených celé levicové veřejnosti, reprezentujících generační, profesní, odborné aj. zájmy. Reforma by se neobešla bez zásadních změn v úrovni, organizaci, obsahu a celkové modernizaci vzdělávací , diskusní, informační a mediální činnosti.“ (19/s.59)
MEDIÁLNÍ ČINNOST STRANY
„Právě mediální činnost strany, zejména v oblasti stranického tisku, by vyžadovala radikální změnu koncepce. HaNo v jejich současné podobě nejsou na tak široký záběr vybavené a jejich působnost je převážně jen vnitrostranická, zatímco reforma může být efektivní pouze tehdy, když se dosud převažující působení strany směrem „dovnitř“ obrátí na působení směrem „ven“.“ (19/s.59)
SDĚLOVACÍ PROSTŘEDKY
„Ze sdělovacích prostředků máme k dispozici v podstatě jen Haló noviny, protože dosah Naší pravdy je malý a Radio Haló Futura omezený.“ (4/s.3)
„Že je o Haló noviny zájem, dosvědčuje i veliký počet těch, kteří list čtou prostřednictvím jeho webových stránek. Jedná se o 250 tisíc čtenářů měsíčně.“ (4/s.3)
PŘÍZNIVCI A SYMPATIZANTI
„Musíme vytvářet strukturu příznivců a sympatizantů, kteří navštěvují naše akce a většinou tvoří základnu voličů. Měli bychom se naučit i s těmito lidmi pracovat, ne je primárně přijímat do strany. Tito lidé nám velmi rádi pomůžou při organizaci akcí, protestů, hledají možnost vzdělání a diskusí s odborníky, chtějí se podílet na tvorbě levicové politiky v naší zemi a kolikrát jsou právě oni nejlepšími lobbisty za KSČM, před jednotlivými volbami. A nechtějí toho mnoho. Velmi často chtějí mít pouze pocit, že myšlenka, kterou hájí není ojedinělá a na okraji společnosti a že při jejím prosazování jim rádi pomůžeme.“ (12/s.29)
MLÁDEŽ A PODÍL NA ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ
„Pravicové strany již tento systém mají a vychází z úplatnosti lidí, kteří jsou s nimi ekonomicky spojeni. My tento systém potřebujeme vybudovat na základě ne moci peněz, ale získání podílu na řešení problémů většiny spoluobčanů. Ale ani tento podíl nejsme schopni bez mladých myšlenek a tváří dále zvětšovat.“ (12/s.29)
„Věřte mi, že jim nejde o jejich vlastní podíl na moci ale o to, aby dostali šanci měnit dění kolem sebe ve prospěch ne individualismu, ale hesla „jiný svět je možný“. Nechtějí víc než dostat šanci a my jako komunisté jsme podle mého názoru povinni jim tu šanci dát, protože bez nich naše ideály a myšlenky jen velmi složitě přežívají.“ (12/s.29)
MLÁDEŽ – MÍT SVÉ SLOVO
„Výzkumy názorů mládeže signalizují, že nová generace ve své zvídavosti chce stále silněji znát pravdu a mít své slovo.“ (21/s.52)
OTÁZKA ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ A MLÁDEŽ
„Bez odpovídajícího místa těchto problémů ve strategii levice, asi těžko získáme zájem mládeže.“ (22/s.23)
KLUBY PROFESNÍ, ZÁJMOVÉ
„Domnívám se, že bychom měli postupně znovu zakládat kluby lidí stejné profese nebo stejných zájmů, jež by nemusely být organizovány vždy pod hlavičkou KSČM, a postupně do nich vtahovat další občany, především mladé lidi.“ (4/s.2)
POLITICKÁ STRANA – ZAKLÁDÁNÍ FIREM
„Strana by se měla také naučit využívat své prostředky – jak finanční, tak know-how například zakládáním firem tak, aby v budoucnu byla zabezpečena politická činnost strany.“ (10/s.19)
SEZNAM AUTORŮ
(1) Bělohradský Václav – Inspirující a opuštěná – Salon – literární příloha Práva, 15. března 2007
(2) Dolejš Jiří – K průběhu diskuse nad modelem socialismu - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(3) Expertní závěry z dosavadních výsledků práce na modelu socialismu - Alternativy -prosinec č. 26/2006
(4) Filip Vojtěch – Co nás čeká a o čem se musíme poradit – Alternativy – únor č. 27/2007
(5) Formánek Milostav – Diskuse o socialismu ve světové levici - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(6) Giddens Anthony – Třetí cesta a její kritici – Mladá fronta – Praha 2004
(7) Hába Zdeněk – Náčrt hospodářského modelu socialismu - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(8) Hauser Michal – Co chybí komunistickému hnutí - Alternativy – únor č. 27/2007
(9) Heller Josef – K diskusím o třídně sociální struktuře socialismu - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(10) Karel Miroslav – Efektivní demokracií k prohlubování charakteru atraktivní důsledně levicové strany - Alternativy – únor č. 27/2007
(11) Keller Jan – Kde hledat spojence levice? - Alternativy – únor č. 27/2007
(12) Konečná Kateřina – Mládež – jaká je a jaká není - Alternativy – únor č. 27/2007
(13) Mišovič Ján – K politickému systému a postojům KSČM - Alternativy – únor č. 27/2007
(14) Sak Petr – Mládež, generace a informační společnost - Alternativy – únor č. 27/2007
(15) Sirůček Pavel, Heczko Stanislav – Socialismus ve světle globalizace - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(16) Sirůček Pavel – Rozpory a perspektivy globalizace - Zpravodaj – 5-6, 2007, roč. 16
(17) Sirůček Pavel – Globalizace a tzv. nové teorie ve světle megatrendů a dlouhých vln - Zpravodaj – 5-6, 2007, roč. 16
(18) Stoklasa František – Kultura v socialismu – socialismus jako kultura - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(19) Stoklasa František – Reforma KSČM – proměny identity - Alternativy – únor č. 27/2007
(20) Suchánek Josef – K otázce socialistické sociální spravedlnosti - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(21) Vacek Lubomír – O změnách hodnotových orientací, politické orientace, morálky a životního stylu v socialismu - Alternativy – prosinec č. 26/2006
(22) Vaško Tibor – Poznámky k myšlence socialismu v 21. století - Zpravodaj – 9-10, 2006, roč. 15
(23) Zeman Jan – Moderní socialismus - Zpravodaj – 9-10, 2006, roč. 15