TRŽNÍ EKONOMIKA A SOCIALISMUS
* „Jelikož tržní soutěž přináší výsledky, jaké v žádném jiném systému nemají obdoby, můžeme říci, že tržní ekonomika nemá konkurenci.“ (6/s.163)
„Stav tržní ekonomiky se odvíjí od stavu společenských institucí a úrovně občanské společnosti, tzn. reflektuje jak globální podmínky, tak i lokální situaci. Zdravá společnost dokáže udržet rovnováhu mezi vládou, trhy a občanskou společností“.(6/s.163) „Trh pomáhá občanské společnosti.“ (6/s.163)
„Víme také, že trh ani nevytváří, ani neochraňuje morální hodnoty. Ty získávají platnost jedině na základě demokratického dialogu a udržují se díky péči veřejnosti.“ (6/s.163)
„Bez vnější kontroly nemají trhy samy o sobě žádné prostředky pro seberegulaci – trh prostě nemá nástroj, který by dokázal ovlivnit, s čím se může obchodovat a s čím už ne.“ (6/s.41-42)
„Právě dynamika, která vede k tvorbě bohatství, s sebou přináší také obrovská rizika“(6/s.41-42) „… krize lze pak zvládat jedině kolektivními intervencemi.“ (6/s.42)
„Trhy také neumí vytvářet lidský kapitál, který ke svému přežití nutně potřebují. O to se musí postarat vláda, rodina a společenství. Další problém je v tom, že tržní ekonomika generuje externality, jejichž sociální dopady za ni musí řešit někdo jiný. Je například jasné, že s poškozeným životním prostředím si tržní mechanismy samy o sobě asi neporadí.“ (6/s.41-42)
Radikální levice pochopila význam tržních mechanismů (zaplatila za to politickou porážkou), ale to neznamená, že dnes tyto tržní mechanismy ztotožňuje se soukromým kapitálem a korporacemi. Ztotožnění tržních mechanismů se soukromým kapitálem (6/s.39) a korporacemi (6/s.57) tak možná poněkud překvapivě představuje místo nejmenší shody mezi třetí cestou A. Giddense a radikální levicí (alespoň v pojmech této studie).
Perspektivou radikální levice je „propojení tržních vztahů s institucemi ekonomické demokracie (participace a samosprávy). (2/s.61) Tyto prvky se dnes již vyvíjejí v lůně moderního kapitalismu (2/s.61) a potřebují důkladně teoreticky rozpracovat a zdůvodnit pro globální společnost. „V ekonomice pro člověka slouží zbožně peněžní vztahy lidskosti a sociálním hodnotám.“ (3/s.6)
*Proti trhu se v původním schématu radikální levice stavěl plán jako prostředek koordinace výroby při společenském vlastnictví výrobních prostředků. Ze zkušeností dnes soudíme, že „plán má koordinační a indikativní funkci a důležitou metodou jeho zpracování je negociace“ (3/s.7) Novým pojetím „plánu“ může být ale také „ příprava výzvy pravicovému konsensu vypracováním obrazu, jak chápeme pokrok a dobrý život. Ten nemusí být založen na masové výrobě a masové akumulaci zboží.(Mitchel Cohen)“ (22/s.24)
HNUTÍ
* „Netržní koncepty se snaží nahradit tržní informace nastavením parametrů ekonomiky „ex ante“ na základě nějaké metody racionální kalkulace. Reálnou možnost pro to má vytvořit rozvoj výpočetní techniky (koncepty jako kybersocialismus, moneyless economy)“.
„Odpovídají spíše požadavkům stacionární, tedy nedynamické ekonomiky. Jde o ekonomiku tvrdých ekologických omezení, na rozdíl od rostoucí ekonomiky industriální éry. Pružnost ale vyžaduje nejen kvantitativní , ale i kvalitativní růst. A bez nové kvality výrobních sil územní a hmotné limity nemají řešení.“ (2/s.61)
* „Ekonomický rozvoj by se podřizoval demokraticky konstruovaným potřebám a preferencím lidí.“(ve spojení s nezbytnou autoritou odborníků při správě společných věcí v socialistickém kontextu (2/s.63)) „Významnou roli by hrála komunikace umožňovaná počítačovou technologií.“ „Pozornost by se obracela k utváření vědomí demokratické účasti na společném úsilí a k možnosti být odměněn příležitostí k osobnímu rozvoji a postupu. „Zmíněným ekonomickým a politickým postupem zajišťovaná rovnost by byla efektivnější než stimulování růstu“. (5/s.19)
* Altruismus socialistické společnosti bude proti kapitalistické společnosti v nevýhodě. (22/s.22,23) K tomu, aby byl egoismus překonám musí být stále kultivovaný jiný ekonomický a politický přístup a také společenské dopady egoismu musí být stále na očích.
Pro R. Richtu podmínkou vítězství socialismu bylo nejen jiné rozdělování, ale také a to hlavně, - jiný proces tvorby bohatství. (22/s.22)
* Objevují se i témata pojmenovaná stoupenci radikálních socialistických řešení (včetně zelených): světová revoluce jako nestandardní řešení prohlubujících se rozporů a problémů, povstání marginalizovaných, nezvladatelný chaos včetně možnosti III. světové války. Voláno je po změně a reorientaci hodnot. (16/s.13)
Zdroje z vojenské výroby budou převedeny do ekologické či sociální sféry. Vyspělé země zesílí pomoc rozvojovým. (7/s.31) Na všech úrovních rozhodování nastoupí jiné cíle než maximální peněžní zisk (sociální a ekologické priority).
Hlavní ekonomické problémy budou vyřešeny za pomoci rozvoje nových technologií.
Systém bude decentralizovaný, včetně rozšíření samosprávy ve všech oblastech. (16/s.13)
Vzhledem k nadnárodnímu charakteru kapitálu jeví se zatím jako nejslibnější situace, kdy by hnutí formující alternativní struktury mělo rovněž nadnárodní, globální charakter. (3/s.5)
* Přestože „zatím je ještě vývoj podmínek pro socialismus příliš roztříštěný a nerovnoměrný,“ (3/s.5) nalezení shody v podstatných bodech programu levice je stále na pořadu dne.
* „Vznik socialismu nemůže být jednorázovým procesem, musí proběhnout dlouhý proces nazrávání jeho bezprostředních předpokladů ve vzájemné podmíněnosti evoluce a revoluce.“ (3/s.5) „Revoluční praxi totiž nelze zužovat na usurpování politické moci, ale měla by být o demokratickém přerůstání do nové kvality systému.“ (2/s.60) Koncept musí být ověřován postupně, podle reálných podmínek a bez lidem vzdáleného sociálního inženýrství. (2/s.61)
KONCEPCE „TŘETÍCH CEST“
* „Koncepce tzv. třetích cest značí systém, který na tržně-konkurenčních základech, při zachování liberální demokracie, kombinuje výhody kapitalismu i socialismu. Jiní však všechny „třetí cesty“ považují za skrytá označení pro cestu „druhou“ – pro socialismus.“ (16/s.12-13)
„V systému třetí cesty se kapitalismus definitivně transformoval ve „znalostní ekonomiku“. Dále je, na rozdíl od neoliberalismu, uznávána důležitá role státu – ekonomická i sociální (nebo je alespoň deklarována). Jde tak o varianty liberálního komunitarismu s aspekty v podobě tzv. nového individualismu (volajícím po rovnováze mezi právy a podnikavostí na straně jedné a povinnostmi a odpovědností vůči společnosti na straně druhé). Důležitým rysem politiky je taktéž opuštění socialistického rovnostářství, včetně osvojení si liberálních idejí rovnosti příležitostí a meritokracie.“ (16/s.12-13)
„Politika třetí cesty se musí soustředit na jiné priority: vzdělávání, ekonomické pobídky, kulturu podnikání, flexibilitu, pohyb a kultivaci sociálního kapitálu.“ (6/s.76)
„Hlavním faktorem, důležitým pro rozvoj lidských zdrojů je pochopitelně vzdělávání, které pozitivně působí na ekonomickou výkonnost a zároveň podporuje pocit občanské sounáležitosti. Proto by také mělo být hlavní veřejnou investicí. Vzdělání není jen statickým vkladem do ekonomiky vědění, samo o sobě se jejím působením vyvíjí.“ (6/s.76)
„Práce ve znalostní ekonomice si žádá, aby se člověk něco učil (a zapomínal, tj. zbavoval se starých návyků) po celý život.“ (6/s.77)
NOVÁ HNUTÍ (EKOLOGICKÁ)
* „Je sice jasné, že ani levice ani pravice nezmizí, ale rozdíl mezi nimi už dávno nemá takovou váhu, jako tomu bylo v minulosti. Zavrhneme-li spasitelský přístup, pak je levice vlastně primárně záležitostí hodnot.“ (6/s.43)
„Přibyla spousta nových problémů k řešení, které se poněkud vymykají kategoriím „napravo“ a „nalevo“. Ukazuje se, že pokoušet se všechno nacpat do této dimenze je jeden velký omyl.“ (6/s.44)
„Středové zaměření by nemělo být interpretováno (jak to s oblibou činí kritikové) jako zřeknutí se radikalismu nebo levicových hodnot. Množství politických přístupů je možné nazvat radikálním přesahem levicově-pravicového rozdělení. Jde jim o podporu v řešení problematiky vzdělávání, sociální reformy, ekonomiky, ekologie a kontroly kriminality jdoucí napříč třídní příslušností.“ (6/s.49)
„Je to i překonání rozporů mezi zaměstnaneckými organizacemi spojenými se starou dělbou práce a novými hnutími z oblasti kulturní, lidskoprávní či ekologické. Nezralost strategických aliancí nového typu jsou patrné i z toho jak omezený dosah, zejm. ve východní Evropě, mají tzv. sociální fóra v duchu hnutí z brazilského Porto Alegre. Schopnost těchto fór shodnout se na projektu je zatím malá, mobilizují však síly, které jsou neutrální vůči tradičnímu pojetí pravice a levice. Nejde jim jen o spojení ekonomie času se sociální solidaritou, řeší i nový problém ekonomie prostoru a ekonomie hmoty (srv. např. J. Stehlík).“ (2/s.60)
„Důsledky kapitalistické formy globalizace „nové hnutí“ donucují se k materiálním požadavkům vracet a vyjadřovat se k nim jasněji a přímo. Různí jeho představitelé se proto orientují i na ekonomiku. Různými formami odporu reagují na snahy podrobit kuratele zisku všechny sféry (od spotřebitelství přes útočnost reklamy po znečišťování životního a přírodního prostředí).“ (5/s.15)
„„Nová sociální hnutí“ se snaží reagovat na důsledky, které vyvolal postindustrialismus a informační společnost v nejrozvinutějších zemích. Pokoušejí se zjistit, co přinesly nové formy ekonomické a politické moci v podobě „sítí“ a posun důrazu na postmateriální hodnoty.“(5/s.14)
NOVÁ HNUTÍ A EKOLOGIE
* „Je zřejmé, že v podmínkách soukromovlastnické tržní ekonomiky je prosazení trvale udržitelného rozvoje nereálné.“ (23/s.19)
„Ekologická modernizace nejenomže přímo souvisí s růstem hospodářství, ale může být i tím nejdůležitějším faktorem“. (6/s.57)
„V oblasti sociální je novým rysem podmíněnost sociálních jistot občanů trvale udržitelným rozvojem společnosti s určitými hranicemi materiálního blahobytu“. (2/s.62)
„Samozřejmě je naprosto v pořádku, pokud stát v co největší míře ukládá daně, které mají za úkol odradit od jejich podnikatelských aktivit ty, „co škodí“ – mám na mysli zejména zavádění zelených daní“. (6/s.103-104)
„Existuje několik způsobů, jak zařídit, aby zaměstnance a ekologicky čisté provozy nedrtily příliš vysoké daně, a jak daňovou zátěž přesunout raději na energii, odpad a dopravu.“ (6/s.103-104)
„Znečišťování není pouze problém životního prostředí, ale jedná se také o formu ekonomického odpadu. Zbývá-li odpad, znamená to, že zdroje nebyly maximálně využity.“ (6/s.135)
„… motivovat firmy k tomu, aby používaly metody, které zmírní nebo předejdou znečišťování ještě předtím, než se objeví.“ (6/s.135)
„Nová ekonomika se neřídí heslem, že setrvalý rozvoj si žádá stále větší objem fyzických zdrojů. Právě naopak – snaží se o to, aby vytvořila co nejvíce za použití minimálních zdrojů.“ (6/s.136)
„Veřejné autority by měly být zodpovědné nejenom za konkrétní řešení krizových situací, ale i za to, kdy a jakým způsobem se o nich dozví veřejnost.“ (6/s.138-139)
Častým problémem je tzv. „únava z informovanosti“. (6/s.138-139)
„Ekologové jsou přesvědčeni, že nejlepší způsob, jak zvládat nebezpečné situace, spočívá v prevenci.“ (6/s.139)
„… je třeba jednat dříve, než nastanou nezvratné komplikace.“ (6/s.139)
ROZVOJ DEMOKRACIE
* Výzvou pro udržitelnou společnost je umožnění rovnostářštější distribuce kapitálu, postupné a konkrétní oslabování koncentrované ekonomické moci. (5/s.17)
Roste význam sebeorganizace společnosti vůči moci bez omezování se na stranicko parlamentní procedury.(5/s.17)
„Těžiště funkcí státu se přesouvá od přímé represe k nepřímé regulaci, až by nakonec došlo k rozpuštění politické sféry ve sféře občanské“. (2/s.61)
„Politický systém za socialismu musí být zájmově pluralitní s tím, že budou na různých úrovních posíleny prvky přímé demokracie a informační demokracie s důrazem na kontrolní zpětnou vazbu. Tato skutečnost by se projevila: … 2) jako stírání ostrých hranic mezi státem a nestátními organizačními útvary, 3) jako stírání ostrých hranic mezi politickými stranami a občanskou společností.“ (3/s.8)
„Významné místo mají takové principy, jako je … skutečná kontrolovatelnost a odvolatelnost orgánů, jejich představitelů i aparátu, principy jako je povinná rotace kádrů apod.“ (3/s.8)
„Zastupitelská demokracie by byla jistě završena parlamentem, ve kterém by byly dále posíleny prvky kontrolovatelnosti a odvolatelnosti poslanců.“ (3/s.9)
„Prvky demokracie a samosprávy by byly rozvíjeny i v rámci výkonné moci státu, např. další demokratizací a debyrokratizací procesu rozhodování v orgánech státní správy, ve státních podnicích a institucích, decentralizací větším uplatňováním prvků přímé demokracie, (např. referend a kolektivních hlasování), demokratizací kontrolní činnosti a organizací kontroly apod. (3/s.9)
„Politické strany by ztratily své výsadní postavení oproti společenským organizacím jiného typu (např., odborům, zájmovým i profesním organizacím či občanským iniciativám), které by získaly právo volit své zástupce do parlamentu i jiných státních, regionálních či obecních orgánů, účastnit se rovnoprávně politického života, získávat informace a spolurozhodovat na všech stupních. Vedoucí úlohu by si politický subjekt nemohl získat žádnou formální privilegizací (např. ústavním zakotvením), ale jen svou schopností formulovat racionální řešení a prosazovat je prostřednictvím svých členů v různých sférách a složkách politického a řídícího systému společnosti. (3/s.9)
„… - solidarita privilegovanějších (z různých hledisek, zejména z hlediska sociálně ekonomického) vrstev společnosti s vrstvami méně privilegovanými, zdravých s nemocnými a handicapovanými, mezigenerační solidarita.“(3/s.9)
„… vznikla by určitá makrokonfigurace mocenských vztahů mezi státem, ekonomikou a občanskou společností, v níž by se uplatňovaly různé způsoby vládnutí a prohluboval účinek tří forem demokracie: zastupitelské, přímé a asociační. Moc občanské společnosti, možnost uplatňovat společenský zájem, by se postupně zvyšovala.“ (5/s.19)
„Vítaným pomocníkem politického systému usilujícího o socialismus může být globalizující se síť občanských společností s efektivním systémem politické kontroly a odpovědnosti v tomto rámci. Jiným směrem, který najde své uplatnění i prostřednictvím moderních informačních technologií, bude rozvoj mnohých subkultur veřejnosti. Heterogenní komunity se už dnes vyjadřují k dosavadnímu uspořádání systému politických stran a v jejich řadách se rodí úsilí o prosazení bez zprostředkování. Formují se představy o shromážděních svolávaných v častých a pravidelných intervalech, o systému polopřímé, resp. přímé demokracie nebo participační demokracie, o vytvoření instituce osobní demokratické diskuse s významným vlivem na veřejný život. Nezastupitelné místo budou mít rovněž různé typy plebiscitů a referend. Zejména v malých společnostech a na místní úrovni mohou tyto formy demokracie představovat cestu k tomu, aby si lidé sami prosazovali své rozhodující zájmy. Jde o demokracii jako vládu pro lid, v jeho zájmu, prostřednictvím něho samotného.“ (13/s.61)
„… taková změna je možná tehdy, když silný a rozhodující svazek politických sil, odborů, sociálních hnutí a iniciativ, progresivní vědy a kultury a stranické politické levice, s možností se opřít o osobnosti z nejrůznějších oblastí společenského života, respektované veřejnosti, se ve společnosti postaví proti vládnoucím hospodářským, politickým a mediálním silám neoliberalismu.“ (13/s.61)
„Představitelé zákonodárné, výkonné a soudní moci nemohou být jmenováni nebo voleni doživotně a budou na základě zákona odvolatelní i během svého mandátu.“ (13/s.61)
„Problémem, týkajícím se všech úrovní zákonodárných a výkonných orgánů je volební systém, systém a mechanismus výběru osob do vedení orgánů. Patří sem i rozhodnutí o možném zrušení většinového systému voleb (do dnešního Senátu) a také přímá volba prezidenta a starostů. (13/s.62)
„Parlamentní systém bude stále fungovat jako nejdokonalejší forma vládnutí.“ (13/s.62) Bude podepřen výše popsanou „demokratizací demokracie“ (tj. širokým výběrem budoucích poslanců, jejich odvolatelností, informační otevřeností, soutěží myšlenek a osobností ve sféře zákonodárné, výkonné a soudní …)
ICT A ŽIVOT SPOLEČNOSTI
* Informace prostřednictvím ICT řídí a ovlivňují společnost. (13/s.63) ICT budou mít v relativně krátké době převratný vliv i na celý způsob práce, vzdělávání a života společnosti. (13/s.63)
Nositelem pokroku budou malé skupiny vysoce kvalifikovaných, vzdělaných a tvůrčích lidí. (13/s.63)
Vláda ČR vytyčila osm prioritních oblastí, s nimiž musí i model socialistické společnosti počítat. Jsou to: informační gramotnost, informatizovaná demokracie, rozvoj informačních systémů veřejné správy, komunikační infrastruktura, důvěryhodnost a bezpečnost IS a ochrana osobních dat, elektronický obchod, transparentní ekonomické prostředí, stabilní a bezpečná informační společnost. (13/s.63)
Informatizace společnosti klade velké nároky na fungující management, který dokáže využít pozitivní dynamiku a který zároveň podnikne kroky, které povedou ke snížení rizik. (6/s.69)
Vše spěje k vytváření sítí, které propojují firmy mezi sebou i jejich jednotlivá oddělení (6/s.70) Snadná dostupnost informací z celého světa a kdekoliv na světě nejistotu spíš ještě zvětšuje než naopak. (6/s.71) (6/s.72) V ekonomice, která stojí na vědění, inovace vděčí za svůj zrod spíš sítím a společným podnikům různých firem. (6/s.83) Zvýšil se také zájem průmyslových výrobců o spolupráci s výzkumnými ústavy. Dojde-li k jejich spojení, vzniká optimální poměr mezi rizikem podnikání a návratností investice. (6/s.83)
Dochází k digitalizaci životního pole a životního stylu mladé generace. Život mládeže se přesouvá do kyberprostoru a přirozený svět je nahrazován virtuální realitou.
Za pouhých třináct let se počítačové aktivity dostaly na vrchol volnočasových aktivit. (14/s.31-32)
ROVNOVÁHA
* „Ať je to jak chce, společenský řád, demokracie a sociální spravedlnost se nebudou dobře vyvíjet, jestliže je jedna z těchto institucí dominantní. Zachování plurality ve společnosti si žádá rovnováhu všech institucí, které je navíc třeba přizpůsobit současným společenským změnám.“ (6/s.60)
„Regulace ekonomického života, alespoň v některých oblastech a situacích, je nutná. Ale stejně tak je zapotřebí deregulovat, a to tam, kde rigidní nařízení brzdí inovace, tvorbu pracovních míst anebo jinak omezují ekonomický růst.“ (6/s.87)
„Tržní ekonomika ani demokratický stát nikdy nebudou správně fungovat bez civilizujícího vlivu občanských sdružení.“ (6/s.68)
„Fiskální politiku nelze oddělovat od reformy vládního systému a státu. Vláda už prostě nemůže od občanů „vybírat“ daně, aniž by zajistila, že jejich výnosy budou efektivně využity a že manipulace s nimi bude naprosto transparentní.“ (6/s.101)
„Aby globální systém fungoval, je nutné docílit rovnováhy mezi vládou, ekonomikou a občanskou společností, kterou v tuto chvíli postrádáme.“ (6/s.125)
„Nesmíme zapomínat, že stále ještě existuje mnoho regionů, kde dosud nemají rozvinutý hospodářský systém, který se těžko buduje bez fungující občanské společnosti a demokracie.“ (6/s.125)
„Pokud dovolíme, aby se příliš rozrostly, zabředají státní instituce do byrokratických postupů a přestávají být schopné pružně reagovat na potřeby občanů.“ (6/s.162)
KREATIVITA
* „Kreativní seberealizace a svobodné jednání se stává zejm. pro novou avantgardu atraktivní hodnotou. Předpokládá to i jiné způsoby názorového sjednocování, toleranci k jinakosti a k odlišným názorům, jejichž šíření je stejně s ohledem na možnosti informační infrastruktury volné.“ (2/s.62)
„Fundamentální otázkou se stává oživení veřejných institucí, které ovšem nemohou představovat pouze vláda a stát.“ (6/s.60)
„V momentě, kdy dochází k tomu, že soukromé společnosti snižují počty zaměstnanců, osvojují si principy horizontálnější hierarchie a snaží se lépe odpovídat potřebám klienta, omezenost byrokratického státu bije do očí.“ (6/s.62)
„Ty nejúspěšnější podniky se očistily od nadbytečné byrokracie, zaměřily se na orientační programy (tzv. benchmarking) a přenesly větší autonomii v rozhodování na nižší úrovně své organizace. A přesně tohle by měla udělat i vláda se svými úřady.“ (6/s.63)
„Je důležité, aby stát pomohl vytvořit podmínky, které stimulují podnikání. Tato činnost a vše, co s ní souvisí, se totiž netýká jenom soukromých společností, ale zároveň celého státu a občanské společnosti. (6/s.78)
„ Nepodporuje-li společnost podnikavého ducha, dusí vlastně ekonomický potenciál obsažený v těch nejkreativnějších nápadech. Podnikavých lidí, kterým jde o společenské a občanské záležitosti, je zapotřebí stejně jako podnikatelů, kteří operují přímo na trhu. Kreativita je hnacím motorem nejenom ekonomické sféry, ale i celé občanské společnosti.“ (6/s.78)
„Práce ve znalostní ekonomice si žádá, aby se člověk něco učil (a zapomínal, tj. zbavoval se starých návyků) po celý život.“ (6/s.77)
LIDSKÝ KAPITÁL
* „V nové ekonomice, která stojí na informaci, se lidský (a společenský) kapitál stává klíčem k ekonomickému úspěchu. Rozvoj těchto forem kapitálu si žádá značné sociální investice do vzdělávání, komunikace a infrastruktury. Princip „investovat do lidského kapitálu, kde je to jenom trochu možné“ je platný pro sociální stát, který se musí nakonec přeměnit na „stát sociálních investic“. (6/s.57)
„Dalším úkolem politiky třetí cesty, který jde ruku v ruce s důrazem na zodpovědný přístup, je ovšem investovat do lidského kapitálu všude, kde je to jen možné.“ (6/s.164)
KULTURA
*„ Také náboženství jako duchovní rozměr života a nedílná součást kultury neztratí za socialismu své opodstatnění. Kultivující vliv víry a její vliv na pěstování mravního vědomí bude náležitě doceněn.“ (18/s.56)
„Předpokládaný vývoj bude probíhat po vzestupné linii modernity, od někdejší ideologicky sevřené a direktivní minulosti, přes relativismus, chaotičnost a individualismus současné postmoderní situace, k novému řádu svobodného myšlení a vzestupu kultury do vyšší roviny konsensu ve věci společně sdílených a nově formulovaných kulturních, estetických a mravních hledisek, při respektování plurality a svobody vědomí.“ (18/s.57)
„Největším problémem bude zvládnout novou etiku, bez které nevytvoříme předpoklady k trvalému a dlouhodobému globálnímu řešení. Cohen na to naráží ve svém druhém bodě. V této etice nemůže být největší ctností schopnost akumulovat a nahrabat pro sebe co nejvíce, ale schopnost dát, poskytovat, sdílet.“ (22/s.24)
Poroste význam mediální kultury a kultury spojené s dynamicky se vyvíjejícími informačními technologiemi. (18/s.56) Podpoří to cestu k překonání monopolní moci v médiích. (6/s.148)
VLÁDA
* „Neoliberálové tvrdí, že v dnešním světě je třeba vládu omezit, ale opak je pravdou: vládu je třeba posílit. Ovšem měli bychom také dbát na to, aby to byla vláda, která bude vnímavá k dopadům globalizace a která bude cíleně pracovat na rozšiřování hranic národního státu.“ (6/s.87)
„Vláda by se proto měla snažit vytvořit ekonomicky stabilní prostředí, investovat do vzdělání a dbát na rozvoj infrastruktury. Dále by měla regulovat nerovnost a zajistit takové podmínky, které dají každému jedinci možnost individuální seberealizace.“ (6/s.163)
„Úlohou vlády je nejenom regulovat, ale především motivovat občany, aby si uvědomili, jakou zodpovědnost nesou za své skutky.“ (6/s.164)
ODBORY
* Odbory se musí aktivně zasazovat o zaměstnanost a podporovat vzdělávací programy. (6/s.150) Úkolem odborů je také rozvíjet vztahy mezi zaměstnanci a širším společenstvím, starat se o to, aby zaměstnanci měli příležitost celoživotně zdokonalovat svou kvalifikaci a vytvářet soukromá obchodní seskupení. (6/s.150)
„Za současného stavu, kdy se totálně proměnil charakter pracovní síly, která se velmi odchýlila od klasického zaměstnaneckého modelu, budou muset odbory přijít s novým systémem výhod, který nebude podporovat závislost na zaměstnavateli.“ (6/s.150)
Šíření informačních technologií snižuje poptávku po nekvalifikovaných pracujících. (6/s.98)
„Vláda musí podporovat podniky a odbory, aby spolupracovaly na ekonomické restrukturalizaci navzdory komplikacím, které provázejí technologický vývoj. Měli bychom se přestat ohlížet do minulosti a poohlédnout se po nových řešeních. Jsou situace, kdy mezi odbory a vedením podniků dochází ke střetu zájmů. V těchto případech by odbory měly stát vždy na straně zaměstnanců a bránit je před bezohlednou korporátní politikou, v ostatních případech by ovšem odbory a vedení měly spolupracovat.“ (6/s.149-150)
„Dnešní podmínky jsou mnohem více pluralistické než dříve a odbory by se měly snažit spolupracovat i s dalšími skupinami- například v třetím (dobrovolnickém) sektoru.“ (6/s.150)
NEZISKOVÝ SEKTOR
* „Rozvoj neziskového sektoru souvisí s vývojem občanského sektoru v informační éře, který i když nestátní, objektivně plní společensky pokrokovou aktivizační roli.“ (2/s.62)
„Stát a další profesionální organizace by se však měly vždy, pokud je to jen trochu možné, třetímu sektoru, závislému na amatérské činnosti a nárazové charitativní pomoci, snažit ulevit. Protože umožní-li se třetímu sektoru, aby se dobře etabloval, na oplátku dokáže obohatit výběr a současně kvalitu veřejných služeb. Zároveň ovšem přispívá k rozvoji občanské kultury a pospolitosti. K tomu, aby dokázal třetí sektor plnit tuto funkci, je zapotřebí aktivních jedinců s podnikavým duchem. Tito jedinci mohou přijít s inovacemi, kterými výrazně obohatí občanskou společnost a zároveň přispějí ke zlepšení ekonomické úrovně.“ (6/s.85)
Dobrovolnické organizace „uvádějí do pohybu geniální mechanismus akumulace sociálního kapitálu: podporují tvorbu sociálního kapitálu v komunitách, což jim dává větší šanci, aby byly schopny stát na vlastních nohách.“ (6/s.85)
„Organizace třetího sektoru lze také výhodně kombinovat s podnikáním a tím posílit sociální programy.“ (6/s.85)
Sociální poptávka se považuje za zdroj nových nápadů, technologií a dlouhodobých investic. (6/s.86)
Nadějným ukazatelem je nárůst nevládních organizací: v roce 1950 jich existovalo pouze něco kolem dvou nebo tří set, v současné době jich je více než 10.000, přičemž jejich počet stále stoupá. (6/s.125)
GLOBALIZACE (G) – „KLADY“
* „Vyskytují se ovšem taktéž hodnocení daleko více vyzdvihující rozhodující přínos tzv. nové ekonomiky z hlediska další globalizace světového hospodářství. Tato zde bývá spojována s termíny global (globální), knowledge (znalostní) či network economy (uspořádání do síťových struktur v kontrastu s hierarchickým uspořádáním ekonomiky „staré““. (16/s.13)
Někteří spatřují velkou naději v nové „společnosti znalostí“ – se znalostmi jako základním výrobním faktorem. (16/s.12)
„Vzroste úloha nevládních (NGO) aj. organizací, které přebírají úkoly i odpovědnost státu, významnou roli mají hrát penzijní fondy (tzv. kapitalismus bez kapitalistů). Stát bude zachován a bude plnit legitimační funkce. Zesílí význam individuální charity, nedostatek pracovních míst bude řešen úzkou specializací, rozvíjet se bude tzv. čtvrtý sektor. Rozvojové země budou těžit z přesunu průmyslu z rozvinutých zemí. Převládnou liberální postoje, včetně multikulturalismu, multietnicity a světoobčanství.“ (16/s.12)
„G přináší v prvé řadě mnohá pozitiva (např. internet) a prospívá úplně všem – bohatým i chudým, vlastníkům i nevlastníkům, pomáhá zmírňovat sociální rozdíly, vede k růstu životní úrovně a konzumu, růstu možností využití komparativních výhod, úspor z rozsahu či specializace, odstraňuje bariéry a regulace, vede k vyšší mobilitě faktorů i větší svobodě nejen v přístupu k informacím atd. Díky G dochází ke zpružnění trhů práce a mnohé pozitivní efekty přináší i větší konkurenceschopnost, kdy tržní mechanismy řeší také problémy ekologické apod.“ (15/s.27)
„Nový typ technologií může vytvářet materiální základnu pro zrod globální občanské společnosti (resp. informační či tzv. znalostní společnosti)“. (15/s.22)
„Pokrok vědy a techniky postupně vede k transformaci celé společnosti: vědecké revoluce ústí do technických revolucí, ty vedou k revolucím v řízení a ke změnám v ekonomice, ekonomické změny vedou následně k proměnám v sociálních vztazích a proud změn vrcholí změnami politickými, kdy k transformacím nyní dochází v globálním měřítku.“ (15/s.22)
„Aparát dlouhých vln lze použít ke zpřesnění pohledu na kategorii epochy, kde v moderní interpretaci logika a základní periodizace epoch koresponduje s konceptem inovačních dlouhých vln /15/, operovat lze i s hypotézou jakýchsi „dvojcyklů“ (kdy technologie ovlivňují taktéž vývoj politiky, politického systému a ideologií apod.)…“ (17/s.22)
„Lze zkoumat různé aspekty G technické (či technologické) v kontextu vědeckých revolucí, kdy rozvoj vedl k vytvoření prostředků pro stlačení času a prostoru atd. Zrychlení komunikace umožňuje vytvářet nové nadnárodní globalizované sociální prostory, kdy na bázi špičkových technologií se rodí nový výrobní (informační) styl a nový produkční (transnacionální či globální) řád.“ (15/s.22)
„… Komunikace a toky informací již přesahují prostorovou a časovou dimenzi národních států a vznikají nadnárodní prostory. V tomto smyslu je G procesem vytváření síťové společnosti.“ (15/s.24)
GLOBALIZACE (G) – „ZÁPORY“
* „Jiné přístupy naopak zdůrazňují negativní stránky G – rizika a ohrožení, která přináší. V prvé řadě jde o globální problémy, ke kterým náleží např.: narušení globálních biosférických systémů (hrozba globálních klimatických změn, ohrožení ozónové vrstvy, dezertifikace a zasolování půdy, snižování biologické diverzity), špatné hospodaření s odpady a neobnovitelnými zdroji, problém chudoby a růst nerovnoměrnosti rozdělování bohatství ve světě, převaha globálního trhu nad politickou regulací nebo hrozba zániku civilizace v důsledku moci člověka způsobit globální katastrofu. Soudobý globální kapitalistický ekonomický systém bývá považován za značně nestabilní a neefektivní s řadou asymetrií i rizik (např. díky pohybům spekulativního a rizikového kapitálu či nerovnováhám světového obchodu). Jedni příčiny nestabilit, včetně vysokých deficitů USA, spojují právě s G, politikami jednotlivých zemí či zbrojením, jiní poukazují na měnovou politiku čínské centrální banky atd.“ (15/s.27)
Otázka, kdo do budoucna ohlídá korporace, se zde ukazuje být jako klíčová. Národní stát zde nemá, podle řady autorů, příliš velkou šanci, což vyvolává potřebu rozvoje nadnárodní politické integrace i regulačních rámců a mechanizmů. (16/s.8)
Časté jsou také katastrofické scénáře operující s ekologickou katastrofou, válkami, terorismem, ohrožením z vesmíru či technologickým experimentováním s člověkem. (16/s.13)
Polarizace na chudé a bohaté i tlak na přírodní zdroje činí současný model globalizace neudržitelným. (16/s.12)
„Síťová organizace vztahů způsobuje, že vztahy a organizace se stávají nejen pružnějšími než v minulosti, ale taktéž nestálejšími. Jejich proměnlivost působí na prostředí národních společností a na sociální prostory každodenního jednání – často tak, že rostoucí flexibilizace vyvolává pocity nejistoty, nedůvěry a ohrožení budoucnosti. Tyto dopady G zesilují pocity krize sociálních institucí a nedostatku důvěry ( k vládám, politikům, zaměstnavatelům, smluvním partnerům, odborníkům, médiím, reklamě atd.). Mnozí nejen zde varují před globální nerovnováhou mezi prací a kapitálem, která je již dlouhodoběji podstatně vychýlená k dominanci kapitálu, s řadou sociálních, politických aj. konsekvencí. Dalším negativním rysem uvedených prostorů je to, že nejen propojují dříve relativně izolované skupiny a společnosti, nýbrž tyto společnosti a skupiny v mnoha aspektech znovu rozdělují a segmentují mezi sebou i uvnitř či napříč. Mezi závažné sociální důsledky G proto patří nárůst sociálních nerovností, nezaměstnanosti, kriminality, terorismu a pirátství, etnických konfliktů nebo i pronikání alkoholismu do rozvojového světa, degradace skutečné vzdělanosti či namátkou zrychlení rozkladu tradiční rodiny. Naznačené vede k oslabování sociální soudržnosti a solidarity, k chudnutí, marginalizaci či nedobrovolnému vyloučení celých sociálních skupin. Zvláště těm méně mocným hrozí vyloučení, chudoba, ztráta ekonomických práv, ekologická degradace a rozšíření násilí.“ (15/s.24)
GLOBALIZACE (G) – „KLADY A ZÁPORY“
* „Celkové hodnocení G je kontroverzní: někdy emotivně či ideologicky převáží kladné hodnocení, jindy negativní. Důležitým znakem celkové G je silná ambivalentnost (kdy identický jev může být současně hodnocen pozitivně i negativně, a to i u téhož jedince či sociální skupiny). Opomíjena by neměla být existence odklonů i přímo protitrendů ke G ekonomického i sociálního života – procesy diverzifikace, fragmentace či lokalizace, a to v celosvětovém měřítku. Z těchto termínů v červnu 2002 vyplynulo přijetí souhrnného názvu glokalizace pro nový fenomén, nabývající v poslední době na dynamice a intenzitě.“ (15/s.26)
„Od roku 1998 se hovoří o deglobalizaci (návratu k vyváženým lokálním ekonomikám), která se stala závažným tématem pro některé asijské či africké státy (Filipíny aj.)“ (15/s.26-27)
„G je vztahována k ideám rozvoje a zisku, deglobalizace staví na sociálním smíru a stabilitě.“ (15/s.27)
„Významně se liší antiglobalismus (ten proti globálnímu universalismu staví kulturní a jiné rozdíly) od alterglobalismu (ten chce objektivní globalizaci a integraci dát humánnější obsah).“ (2/s.60)
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ JAKO GLOBÁLNÍ „META“ PROBLÉM
*„Nenapravitelné škody na přírodě, které ve velkém vznikají jako vedlejší produkt tzv. honby za blíže nedefinovanou prosperitou, redukují biologickou rozmanitost planety Země. Případné překročení tzv. globálního, celoplanetárního prahu nenapravitelných škod by znamenalo neodvratný konec lidstva na Zemi (16/s.5), pokud by se lidé nezahubili ještě rychleji jinak. Je řada signálů, že se lidstvo k jeho překročení rychle přibližuje.“ (23/s.19)
„Mnozí upozorňují, že lidstvo si nutnost změny uvědomí až za „bodem zlomu“, kdy již bude na řešení pozdě. Vlivem zděděných antropologických vlastností totiž lidé vždy žili „nadoraz“ a k opuštění stereotypů chování chybí motivace, nehledě na to, že mnohé nezvratné přírodní procesy již byly nastartovány. Predikovány jsou katastrofické scénáře, kdy Země sama obnoví rovnováhu systému. Dojde k překročení absorbční schopnosti ekosystémů a neobyvatelnosti části planety, kdy se sníží lidská populace natolik, aby již nemohla tolik „škodit“.“ (16/s.5)
„Lidstvo žije „tváří tvář zániku“. Filosof M. Machovec (2002) upozornil, že dnes existuje přinejmenším pět hrozeb rychlé globální smrti lidstva: nukleární, ekologická, populační, epidemická a narkomanická hrozba.“ (16/s.5)
Stojí před námi výzva představovaná otázkami životního prostředí (a z toho odvozené další, jako otázka přírodních zdrojů a energie). (22/s.23)
Robert Newmann varuje: „můžete mít buď kapitalizmus, nebo obyvatelnou planetu. Jedno nebo druhé, nemůžete mít obojí“. Řešení tohoto dilematu představuje „meta“ problém nad otázkami jež zaměstnávají dnes sociology, ekonomy a další profese.(22/s.23)
„Moderní přístupy využívají systémový přístup (včetně teorie chaosu a jeho strukturace) a pojímají společnost jako dynamický otevřený systém, který je schopen seberegulace prostřednictvím vědomé činnosti. Od momentu vzniku globálních problémů hovoří pouze o dvou možnostech lidské civilizace. O cestě uvědomělé regulace (kdy např. státní zásahy nejenom do ekonomiky nemohou být chápány pouze jako korekce tržních selhání, ale šířeji jako omezování přirozené expanze trhů) nebo jejím zániku a přenechání místa na planetě „rozumnějším“ druhům.“ (16/s.5)
„Řešení stále existují, ale především chybí politická vůle, která je ovládána krátkodobými individuálními zájmy.“ (16/s.5)
„Na řešení globálních problémů se musí podílet celé lidstvo. Obecně je možné řešení nadiktovat nebo lidi přesvědčit a do řešení je zapojit. „Diktát“ je v demokratických podmínkách silně problematický, nehledě na obtíže spojené s hledáním receptů, nástroji přinucení či nesouladem se ziskovou orientací. Řešení v podobě „osvěty“ se také nejeví jako dostačující.“ (16/s.5)
*„Problémem je také jak rovnoměrněji rozdělit materiální blahobyt, aby to nevedlo k jeho extenzivnímu růstu (7/s.29) při kopírování konzumních vzorů bohatého světa v rozvojových zemích.“ (3/s.5)
Úkolem levice je „dívat se na celý ekosystém a hledat vzájemné vazby jeho jednotlivých částí“, „hledat ekologickou dimenzi v každé otázce sociální spravedlnosti a poukazovat na ní v politickém boji“ (Mitchel Cohen) (22/s.24)
„… musíme čelit nesnadným otázkám globálního řízení přímo, abychom se pohnuli k více humánní a rovnoprávní společnosti“. (Ch. Chase-Dunn) (22/s.23)
„Ekologické problémy, kterým dnešní svět čelí, představují přinejmenším stejnou hrozbu jako ty, které má na svědomí globální nerovnost.“ (6/s.133)
„V dnešní době uvažujeme o ekologické problematice docela jinak. Není důvod, proč by ekologické smýšlení mělo stát v cestě produktivitě průmyslu. Ba naopak, jak dokládá množství příkladů, technologie šetrné k životnímu prostředí mohou pozvednout produkci základních zdrojů.“ (6/s.134)