Něco z mých článků s ekologickou tématikou. Není to příliš radostné čtení:
Většina ukazatelů roste exponenciálně,přitom neomezený růst v uzavřeném systému jakým je naše planeta Země není trvale možný.
V žádném systému s omezenými zdroji nemůže pokračovat růst po libovolně dlouhou dobu; dříve nebo později zde překročí spotřeba zdrojů přirozené hranice a dojde ke kolapsu systému jako celku. (6)
Naše planeta je právě tímto systémem, jehož zdroje jsou limitované, a počet obyvatel Země přitom roste exponenciálně stejně jako průmyslová a zemědělská produkce, znečištění prostředí a spotřeba přírodních zdrojů. (6)
Lidé většinou nebezpečí nekontrolovaného růstu nevnímají- jsou vesměs zvyklí uvažovat o růstu jako o lineárním procesu. (6)
Od roku 1970 vzrostlo světové hospodářství téměř pětinásobně, zatímco objem obchodu narostl za stejnou dobu dokonce o jeden řád. Lidská populace se zdvojnásobila, takže dnes obývá Zemi 7,8 miliardy lidí, z nichž přes zřetelné úspěchy v boji s chudobou stále 1,3 miliardy žijí v silném hmotném nedostatku a 700 milionů trpí hladem. Za uvedené období se současně zvýšilo o 100 % také množství skleníkových plynů uvolňovaných do ovzduší a totéž platí i pro využívání přírodních zdrojů. V případě chemického průmyslu došlo k zdvojnásobení jeho výrobní kapacity za ještě kratší dobu, konkrétně v letech 2000–2017. (4)
Při současném trendu se průměrná teplota měřená blízko povrchu zvýší na naší planetě o 1,5 °C ve srovnání s dobou před rozmachem průmyslu již kolem roku 2040, možná i dříve. Škody způsobené přírodními pohromami dávanými do souvislosti se změnami podnebí dosáhly jen v roce 2018 155 miliard USD (3,4 bilionu Kč). V současnosti probíhá ve světě na 2 500 ozbrojených střetů o přírodní zdroje, zejména o vodu. (4)
Potřebujeme stále více zdrojů a produkujeme stále více odpadů. Zdroje jsou využívány neefektivně.
Analýza základních přírodních zdrojů, obnovitelných i neobnovitelných, navíc ukazuje, že tyto zdroje jsou využívány velmi neefektivně a způsobem směřujícím k jejich degradaci, často nevratné. Zároveň klesá i schopnost ekosystémů absorbovat odpady lidské činnosti. (6)
Růst je neodělitelnou součástí kapitalistického hospodářství, hlavním smyslem je maximalizace zisku. Proto vznikl slogan „buď můžeme mít kapitalismus nebo obyvatelnou planetu, nemůžeme mít obojí“.
Přes vznešená hesla o šetrnosti k životnímu prostředí a sledování kritéria trvalé udržitelnosti se více než ohledy na ostatní formy života a osudy příštích generací prosazují úzké a krátkodobé zájmy jedinců a korporací na maximalizaci zisku. Přivodit obrat může jen striktní regulace prosazující dlouhodobé veřejné zájmy a uvědomělá skromnost jako životní styl. (5)
Žijeme v konzumní společnosti, uctíváme „růst růstu“. Rostou spotřební očekávání, bičované reklamou. Tomu odpovídá i forma vládnutí. Proti tomu je těžké bojovat.
V moderních demokraciích jsou politické strany plně zaměstnány způsoby a prostředky, jak se udržet u moci nebo jak ji znovu získat. Jsou nutně konzervativní a zpravidla zaměřují své působení na běžné problémy – na zaměstnanost, ceny, zahraniční obchod, otázky průmyslu a celkového růstu. Nevyhnutelně myslí převážně na to, jak v příštích dvou třech letech budou jejich činy působit na voliče, po celou tuto dobu kalkulují s vlastními hodnoceními předsudků lidí, kteří je podporují, jakož i předsudky celé veřejnosti, jakoby to byla neměnná data. (2)
Jestliže navíc obě strany volí v závažných otázkách stejnou politiku – obě strany například vyznávají ekonomický růst a úzce pojatou ekonomickou efektivnost -, pak voliči prakticky nemají možnost volby. I za předpokladu, že většina obyvatelstva začíná nedůvěřovat konvenčnímu učení o ekonomickém růstu, představuje založení třetí strany nadlidský úkol, který vyžaduje čas, trpělivost, oběti a velké finanční a politické zdroje. (!!!!) Sama změna postojů a přesvědčení dosavadních straníků v základních otázkách je nevděčným a vyčerpávajícím úkolem. (!!!) (2)
V těchto záležitostech nelze spoléhat na koncerny či vlády, které závisejí na koncernech (s. 259). Musíme začít sami, teď a sami u sebe. A pak strhnout jiné svým příkladem a jednáním. Je třeba správně oslovit lidi a dovést je ke zlomovému bodu. Určitý počet „obrácených“ jedinců může vytvořit „kritickou masu“ a „pohnout světem“ (s. 260). Staré motivace (zisk a moc) přitom nutno nahradit novými, jak to již radil Erich Fromm (s. 261). Čili je potřeba si stanovit nové priority - ve prospěch svůj i naší Země. Zní to vše jistě velmi dobře. Otázkou je, zda tento postup je skutečně dostatečný a z věcného i časového hlediska realizovatelný. (1)
Vyžaduje to otevřený systém pro demokracii.
Jde o to přesvědčit širokou veřejnost, aby přijala ustálenou ekonomiku jako žádoucí normu politiky společnosti. Obecněji řečeno, jde o to podporovat ve veřejnosti vědomí rozsahu krize ohrožující lidstvo, přesvědčit lidi, aby opustili víru v tradiční ekonomická kritéria a aby namísto toho od základů nově uvažovali o různých činitelích, které zvyšují kvalitu života (s.81). (!!!!!) (2)
Neodpovědnost politické reprezentace a neodpovědnost občanů ve vztahu k veřejným záležitostem se navzájem posilují. Cesty k přetnutí této negativní vazby tkví ve vzdělávání a ve zrovnoprávnění forem a rámců participativní demokracie a přímé demokracie s tradičně rozvinutější (ale nedostačující) demokracií zastupitelskou. (5)
Parlamentní demokracie zabraňuje monopolu moci, což je nesmírně důležité. Zároveň však není zcela imunní vůči potenciálnímu zneužití zmanipulovaným davem a existuje tu také riziko zneužívání moci menšinami specialistů, profesionálních politiků, majících do jisté míry monopolizovaný přístup k informacím a monopolizované právo rozhodovat. Jedním z možných přístupů, jak toto nebezpečí eliminovat, je participativní (účastnická) demokracie. Jedná se o způsob vlády, kdy veřejnost v jednotlivých případech rozhoduje (nebo se alespoň na rozhodování podílí) sama. Účast na rozhodování byla dříve problematická proto, že nebylo možné zajistit fyzickou přítomnost občanů na určitém místě v daný čas. To však přestává platit díky ohromnému rozvoji telekomunikací a počítačových sítí.(3)
Dnes je technicky možné, aby se obyvatelé města, regionu, státu a případně i nadnárodních uskupení zúčastnili prostřednictvím komunikačních prostředků jednání a rozhodování o problémech, které se jich dotýkají. Rozvoj telekomunikací a vstup společnosti do informačního (postindustriálního) věku tedy umožňují a podporují rozvoj participativní demokracie. (3)
Idea trvale udržitelného rozvoje.
Řešením směřujícím k trvale udržitelnému kvalitativnímu rozvoji (nikoli tedy kvantitativnímu růstu) lidské společnosti je podle autorů pouze změna struktury globálního systému jako celku, tedy zejména změna jeho informačních vztahů: cílů, sociálních norem, motivací, přímých i zpětných vazeb. Taková změna je svými předpoklady, rozsahem, složitostí i důsledky srovnatelná pouze s dvěma událostmi v historii lidstva, a to se zemědělskou revolucí v neolitu a průmyslovou revolucí zahájenou před dvěma sty padesáti lety. (6)
Evropa může přijít s kvalitativně novou vizí rozvoje lidského společenství. Takovou vizí by se mohla stát idea udržitelného rozvoje. Evropa i svět totiž nezbytně potřebují změnu kurzu. Nezřízený konzum, umožněný neustálým růstem výroby a reklamou vybičovaný ad absurdum, je výrazem vnitřní prázdnoty. (3)
Udržitelný rozvoj je dnes uznáván jako základní globální výzva, před kterou lidské společenství stojí. (3)
Příspěvek k udržitelnosti.
Na úseku zaměstnanosti je žádoucí přijetí koncepce „méně práce pro více lidí“, spočívající ve snížení týdenní pracovní doby. Znamenalo by to nejen přechod na čtyřdenní pracovní týden, nýbrž také zavedení různých variant individuálního utváření pracovní doby (jako je tomu již např. u Volkswagenu). Zavést by šlo rovněž nárok na jeden rok volna (tzv. sabatový rok), jak je tomu v Dánsku. V budoucnu by pak měli vymizet „dříči“, kteří lidem ubírají práci a projevují se tak jako škůdci společnosti (s. 241). (1)
Ceny energie by se měly odvozovat od skutečných nákladů, což by přineslo žádoucí omezení dopravy a obchodu. Zdanit by se měla i letecká doprava (letenky, letecký benzín, letiště). Rozvíjet by se měla hlavně veřejná doprava. Nezbytná je recyklace a ekologická daňová reforma (s. 242). Zvýšit by se mělo využívání solární energie, větrné energie, vodní energie a zemského tepla. Přechod na alternativní energie by mohl vést i k tvorbě nových pracovních míst. Na této bázi by pak bylo možné dosáhnout nového (ekologického) hospodářského zázraku (v terminologii Franze Alta) a plné zaměstnanosti bez tradičního rabování přírodních zdrojů a znečišťování životního prostředí.(1)
Světová ekologie.
Existuje demokratický způsob, jak omezit růst světové populace. Je jím ekonomický rozvoj. (3)
Pětina světové populace spotřebovává osmdesát procent nerostných zdrojů, devadesát procent energetických zdrojů a produkuje podobné množství odpadů. (3)
Neexistují jen obrovské disproporce mezi bohatstvím jednotlivých zemí, ale i uvnitř těchto zemí.
Nejohroženější jsou ale tropické deštné lesy. (3)
Třetina dnes kultivovatelné pevniny je ohrožena postupem pouští. Důvodem je nevhodné obdělávání půdy, nadměrná pastva, kácení stromů a křovin na palivové dříví, ničení tropických deštných lesů a změny klimatu. (3)
OSN
OSN nedisponuje příliš velkými prostředky. Pokud by se měla přetvořit v orgán efektivního globálního řízení, bude muset naopak disponovat podstatně větším rozpočtem a bude muset mít vlastní příjmy, získávané jakousi „globální daní“, aby nebyla závislá jen na příspěvcích členských zemí (které mají často špatnou platební morálku). (3)
Ekonomická (ne)rovnost
Rozdíly mezi bohatými a chudými se propastně zvětšují a vzniká napětí, které hrozí, že uvrhne celé regiony do chaosu a násilí. Pokud 450 světových miliardářů (v amerických dolarech) vlastní stejný majetek jako tři miliardy lidí žijících v chudobě, děje se něco špatně. (3)
V ekonomickém smyslu jsou nadnárodní korporace, respektive nadnárodní monopoly (a případně také nadnárodní organizovaný zločin) skutečnými vládci mezinárodní scény. (3)
Nejrozvinutější země by měly mít už dnes odvahu přiznat rozvojovým, avšak ekonomicky silným státům větší váhu a přizvat je k větší odpovědnosti v rámci nadnárodních institucí. (3)
Globální daňové reformy.
Globální úroveň by byla vhodná pro prosazení globální daňové reformy a ekologických daní. Ekologická daňová reforma a ekologické daně jsou těžko prosaditelné na národní úrovni. (3)
Prvním krokem je tzv. uhlíková daň – zdanění fosilních paliv, které především produkují skleníkové plyny. Uhlíkovou daň již zavedla většina států Evropské unie. Dalším krokem je zdanění ostatních neobnovitelných surovinových a energetických zdrojů (např. formou zvýšení spotřební daně), které by už ovšem muselo být kompenzováno snížením daně z příjmu a daně z přidané hodnoty. Zdražily by se tak suroviny a zlevnila by se pracovní síla, což by vedlo k podpoře zaměstnanosti. (3)
Udržitelný rozvoj pro rozvojové země.
Přechod k industriální a konzumní společnosti byl i na Západě těžký, násilný a poznamenal utrpením několik generací. Jak by vypadal obdobný vývoj dnes v rozvojových zemích, kdy na planetě žije více než šest miliard lidí, neobnovitelné zdroje jsou ze značné míry vyčerpány a biosféra vážně poškozena? Jako alternativu k této neradostné vizi jsme zmínili ideu udržitelného rozvoje. Žádné propracovanější a demokratické alternativy si nejsme vědomi. (3)
Globální výzkumný panel projektu Millennium jako hlavní motivaci Globálního partnerství pro rozvoj uvádí potřebu zlepšit životní prostředí. Zlepšení životního prostředí bude ku prospěchu celému lidstvu, ale především vylepší rozvojové příležitosti rozvojových zemí. Vysokou motivací je také potřeba lidské solidarity. Na druhé straně, pokud nebude Globální partnerství pro rozvoj realizováno, existuje nebezpečí, že se země rozvinutého Severu stanou „ghettem bohatých“. (3)
…Pokud lidé v chudých regionech nemají naději na lepší budoucnost ve vlastní zemi, velké migrační vlny zaplaví okolní země. To bude umocněno růstem tzv. ekologických uprchlíků, zejména v důsledku klimatických změn a zvýšení hladiny oceánů. Proto je v zájmu naší vlastní bezpečnosti využít znalosti a technologie k tomu, abychom napomohli prosperitě i v ostatních zemích světa dříve, než se lidé v těchto zemích stanou uprchlíky a sociálními případy v západních zemích. (3)
Jedním z klíčových cílů rozvojové pomoci, a zároveň předpokladem pro začlenění země do Globálního partnerství pro rozvoj, je vybudování efektivního a spolehlivého statistického úřadu, který by poskytoval aktuální a věrohodná data, jež by byla kompatibilní se světovými databázemi (Světová banka, UNDP). (3)
Pouze země s rozvinutým systémem dobrého vládnutí a zdravou sociálně-ekonomickou politikou jsou schopny efektivně využít přicházející finanční zdroje. (3)
V počátku by mělo pravděpodobně GPR jen omezený počet pilotních projektů a hospodařilo by s omezenými zdroji. Cílem těchto několika prvních let by bylo naučit se využívat prostředky efektivně pro koordinovanou a účinnou akci. „Velké peníze“ by mohly přijít později, snad z budoucí globální daně, Tobinovy daně nebo z jiného finančního zdroje. (3)
Bohužel, někdy schází politická vůle a prozíravost. Dnes čelíme akutním výzvám – především boji s chudobou a ochraně přírodních zdrojů Země. (3)
Existuje mnoho překážek, které budou bránit implementaci Globálního partnerství pro rozvoj, ale tou nejvýznamnější je nedostatek vůle. (3)
Zdroje
(1) Stanislav Heczko: Čím onemocněl svět podle Ruedigera Dahlkeho
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/stanislav-heczko--cim-onemocnel-svet-podle-ruedigera-dahlkeho.html
(2) Ezra J. Mishan – SPOR O EKONOMICKÝ RŮST, Nakladatelství Slon, 1994
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/ezra-j.-mishan-----spor-o-ekonomicky-rust.html
(3) MYS DOBRÉ NADĚJE – Partnerství pro rozvoj jako globální environmentální výzva Pavel Nováček – Univerzita Palackého v Olomouci – Centrum interdisciplinárních studií – Olomouc 2003
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/mys-dobre-nadeje-----partnerstvi-pro-rozvoj-jako-globalni-environmentalni-vyzva.html
(4) Časopis Ochrana přírody 2/2021 Mezinárodní ochrana přírody s.44-48, Přelomová zpráva OSN: usmíření s přírodou nelze příliš odkládat, Jan Plesník
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/jan-plesnik--prelomova-zprava-osn--usmireni-s-prirodou-nelze-prilis-odkladat.html
(5) MARTIN POTŮČEK: Odpovědi na otázky časopisu Marathon
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/martin-potucek--odpovedi-na-otazky-casopisu-marathon.html
(6) Josef Vavroušek – Příloha Hospodářských novin, číslo 28, 25. listopadu 1994, Nad knihou Donelly a Denise Meadowsových a Jorga Randerse
https://lideprolid.estranky.cz/clanky/knihovna/prekroceni-hranic.html