Olomoucká organizace ARPOK, která pořádá pravidelné rozvojové večery v Divadle hudby (známého tím, že se v něm každý duben konají vyhlášené Ekologické dny), projevila zájem o přednášku docentky Ilony Švihlíkové o „alternativách zdola“. Leden bývá z hlediska návštěvnosti podobných akcí spíše „hluchým“ měsícem, přesto byla účast poměrně hojná.
Docentka Švihlíková propojila ve výkladu tři problémové okruhy.Začala u stavu světové ekonomiky.Hlavní zpráva zní: globalizace jako dominantní znak uplynulých desetiletí je na ústupu. Děje se to z důvodů politických (Trumpova politika)i technologických(návrat výrob do mateřských zemí, tzv. re-shoring).Ekonomika ČR, to je to druhé téma,stojí před nejistou budoucností. Problém spočívá v tom, že její výrazná integrace do světové ekonomiky nemá příliš vhodné nastavení. Naše extrémně otevřená ekonomika neumožňuje setrvalý nárůst životní úrovně. Navíc je silně zranitelná, či z opačného pohledu, má poměrně malou odolnost, protože je příliš vázána na několik velkých zahraničních firem, několik málo sektorů (především automobilový průmysl) a je přehnaně závislá na exportu do EU,zejména Německa.
Naléhavým strategickým úkolem je proto zvýšení odolnosti české ekonomiky, už jen kvůli tomu, jak se ve světové ekonomice navyšují rizika (a nejen tam, stačí uvést klimatickou změnu). A právě zde vstupují do hry alternativy zdola, třetí velké téma současnosti.
Abychom tomu porozuměli, je potřeba zdůraznit, že lokální ekonomika je další možností vedle soukromého a státního sektoru. Není tak závislá na zisku a nekonečném růstu. Obsahuje i prvky vzájemnosti a sdílení, proto bývá někdy definována jak třetí okruh ekonomiky. Je méně závislá na výkyvech nálad vzdálených miliardářů v nejistém světě, protože nabízí možnosti přímé participace občanů, rozhoduje se na jejich úrovni. Je to jiná situace než v globalizaci, kde jsme obětí rozhodování mimo národní státy, a často přesahujícího kontrolu států vůbec.
Pro lokální alternativy je typické, že nabízejí možnosti uzavřeného výrobního cyklu, kde se zpracovává co možná nejvíc místních zdrojů pro místní spotřebu. Je-li v takové „ekonomice na krátkou vzdálenost“ v místě produkce i odbyt, peníze neunikají za hranice lokality, protože každý místní výdaj je zároveň místním příjmem. Vedle tohoto lokálního ekonomického cyklu může vznikat i další cyklus, materiálový. Je jím výroba „od kolébky po kolébku“, tedy oběh materiálů od výroby přes spotřebu a zpracování odpadů až k jejich novému využití.
Právě v této provázanosti je největší potenciální síla lokální ekonomiky. Lokálnímu a materiálovému cyklu se přitom nejlépe daří ve spolupráci s participací, ekonomickou demokracií. Minulá krize potvrdila mimořádnou odolnost firem, které mají podobu družstev či zaměstnanecké spoluúčasti nějakého typu. Právě po krizi po roce 2008 (to začala v USA, k nám přišla o rok později) jsme si mohli ověřit, do jaké míry je tato odolnost je reálná. Často jsou v této souvislosti citovány výzkumy Evropského parlamentu, které to potvrdily naprosto jednoznačně.Když došlo v olomouckém Divadle hudby na diskusi, řada dotazů se vracela do minulosti, především k privatizaci nebo k neslavné historii „kampeliček“, které potopila právní úprava umožňující vykrádání. A pochopitelně se mluvilo i o mzdových podmínkách a sociální situaci dneška. Jedna otázka se opakovala: jak podporovat místní (lokální) zboží, když má řada občanů tak hluboko do kapsy?
Mezi diskutujícími zazněla řada názorů: od těch, že mzdová úroveň je tématem pro vládu, až po uvědomělost spotřebitele (spotřebovávat méně, ale lokálně), více hledět na životní cyklus výrobku (který je dnes u řady zboží uměle zkracován) a na ekologické dopady naší činnosti.
Pro Alternativu Zdola z toho vyplývá řada impulsů. Není pochyb o tom, že potenciál lokální ekonomiky je velký. Její význam vzrůstá vzhledem k vývoji světové ekonomiky. Práce pro alternativy zdola je tedy více než dost.
(ilo)