Česká republika patří mezi země, jejíž historii dlouhodobě tvořil těžký průmysl. 130 Tuzemské ocelárny, železárny, cementárny či stavební firmy patří k významným zaměstnavatelům v různých regionech. Nicméně těžký průmysl je i významným zdrojem skleníkových plynů a látek znečišťujících ovzduší. Celkově může průmyslová výroba v České republice až za 21 % tuzemských emisí, které oteplují planetu. 131 Je tedy jasné, že i průmyslový sektor musí projít dekarbonizací a přizpůsobit se cílům sociálně-ekologické transformace.
KONTEXT: CESTA DEKARBONIZACE JEŠTĚ NENÍ ZNÁMÁ
Na rozdíl od energetiky je transformace průmyslu mnohem náročnější proces. Nejde totiž pouze o výměnu zdroje jako v případě výroby elektřiny a tepla,
ale celkovou proměnu komplexních průmyslových procesů. 132 V současnosti neexistuje jednoduchá cesta k dekarbonizaci celého odvětví, proto sociálně-ekologická transformace těžkého průmyslu musí stát i na investicích do výzkumu využitelnosti nových nízkoemisních materiálů. Mnohé prvky dekarbonizace je možné však začít zavádět hned, ať se již bavíme o energetických úsporách, nebo přechodu na obnovitelné zdroje energie.
Výroba železa, oceli a cementu je však důležitá pro uskutečnění sociálně-ekologické transformace. Konkrétně je nezbytná pro výrobu komponent nutných pro využívání obnovitelných zdrojů, renovaci budov nebo budování infrastruktury pro hromadnou dopravu. 133 Průmyslovým podnikům však hrozí krach v důsledku konkurence ze zemí s nízkou cenou práce, zejména Číny. 134 Abychom zamezili situaci, kdy by se materiály potřebné pro uskutečnění sociálně -ekologické transformace vozily přes celý svět (a spolu s tím rostla jejich emisní náročnost), musíme zavádět také politiky na ochranu domácí výroby. Cílem transformace průmyslu je také demokratizace, přerozdělení zisků ve prospěch zaměstnanců a podpora pracujících v rozhodování o chodu podniků (viz kapitola Nový smysl práce).
Dekarbonizace a ochrana průmyslu
1. ELEKTRIFIKACE PRŮMYSLOVÝCH PROCESŮ A JEJICH NAPOJENÍ NA OBNOVITELNÉ ZDROJE
Jedním z prvních kroků v dekarbonizaci průmyslu je přechod podniků na obnovitelné zdroje s maximální možnou mírou samovýroby energie (například pomocí solárních panelů na střechách nebo vlastních bioplynových či biomasových stanic). Všude tam, kde to bude možné, je také potřeba elektrifikovat procesy závislé na spalování fosilních paliv. Procesem přechodu na obnovitelné zdroje prochází některé železárny ve Spojených státech, 135 uhlíkové neutrality chce do roku 2030 dosáhnout i Liberty Steel, která vlastní hutnický a strojírenský komplex v Ostravě. 136 Toho je možné docílit systémem státních pobídek či podmíněním státní pomoci v době ekonomické krize hotovým plánem dekarbonizace továren, v krajním případě pak převzetím těchto závodů pod veřejnou kontrolu.
2. INVESTICE DO ÚSPORNÝCH OPATŘENÍ
Pro dekarbonizaci průmyslu jsou nutné také investice do úsporných opatření, která sníží nutnost zbytečně plýtvat energií. Tyto investice musí provádět samy podniky, v odůvodněných případech se spoluúčastí státu.
3. OCHRANA PRŮMYSLOVÝCH PODNIKŮ PŘED ZAHRANIČNÍ KONKURENCÍ
Kvůli konkurenci zahraničních podniků ze zemí s nízkou cenou práce (například Čína) hrozí mnohým průmyslovým podnikům v České republice krach. Pro jejich ochranu je nutné zavádět protekcionistické politiky, které upřednostní domácí výrobu před dovozem, často z druhého konce světa. Na úrovni Evropské unie se jedná například o podporu uhlíkového dovozního cla, o jehož zavedení se dá uvažovat i v České republice. Mezi tyto politiky patří i třeba daňové pobídky pro české podniky. Ochrana průmyslových podniků však musí být podmíněna jejich dekarbonizačním plánem, zapojením do cílů sociálně-ekologické transformace a v dlouhodobém horizontu i útlumovým plánem. Takový představila například britská organizace Common Wealth 137 a těší se velké podpoře od obou největších britských stran i odborů.
Investice do výzkumu materiálových proměn
4. INVESTICE DO VÝZKUMU VYUŽITÍ LUPKU, NANOMATERIÁLŮ A DALŠÍCH NOVÝCH ZDROJŮ
Pro hledání dalších cest k dekarboni zaci průmyslu bude nutné investovat do výzkumu nových materiálů, které je možné využít při průmyslové výrobě. Nabízí se výzkum možnosti využití lupku, jako náhrady cementu, nanomateriálů, MOE technologií, nahrazování oceli uhlíkovými materiály či případně investice do výzkumu štěpení metanu na vodík a uhlík s následným ukládáním uhlíku do půdy či jeho využitím jako nanomateriálu. O výrobu bezemisní oceli pomocí MOE technologií se pokouší například společnost Boston Metal 138 či již jednou zmiňovaný Liberty Steel. Zároveň je potřebné tyto inovace zavádět tam, kde mohou sloužit ke snížení emisní náročnosti průmyslových provozů.
5. INVESTICE DO VÝZKUMU ZELENÉHO VODÍKU
Jednou z možností dekarbonizace těžkého průmyslu je také využití vodíku jako zdroje. Nutné jsou však investice do výzkumu využití vodíku v podmínkách průmyslových podniků České republiky. Za jedinou použitelnou formu lze považovat takzvaný zelený vodík, který vzniká elektrolýzou při využívání obnovitelné energie. Jiné typy vodíku jsou závislé na fosilních palivech, většinou vznikají chemickými reakcemi při výrobě plynu, a proto jsou pro potřeby dekarbonizace těžkého průmyslu nežádoucí. Možnosti zeleného vodíku jsou zatím omezené, nicméně k jeho rozvoji dochází v zemích, kde již ve větší míře využívají obnovitelné zdroje energie.
GARANT KAPITOLY:
Milan Smrž, EUROSOLAR