V debatách o cestě k bezuhlíkové ekonomice se často hovoří převážně o transformaci energetiky a průmyslu, konci fosilních paliv a přechodu na obnovitelné zdroje či potřebě zásadních změn v dopravě či zemědělství. Často zapomínáme na to, že již dnes je velká část práce prakticky bezuhlíková, přitom však klíčová pro udržení společenské soudržnosti a zlepšování kvality života. Každý z nás někdy v životě potřeboval pomoc: všichni jsme byli děti, o něž bylo potřeba pečovat, byli jsme někdy nemocní, měli v rodině nemohoucí osobu, potřebovali sousedskou výpomoc nebo se starali o domácnost. Péče je základní a důležitou součástí naší společnosti, jejich výhod využíváme každý den. Přesto pečovatelství (ať už placenému či neplacenému) není přiznána taková důležitost, jakou ve společnosti zasluhuje.
Sociálně-ekologická transformace znamená také proměnu společenských priorit. Od společnosti založené na těžkém průmyslu, neustálém růstu a konzumu, s čímž se pojí také drancování planety, k péči o druhé, krajinu i životní prostředí. Zvýšit význam a dostupnost pečovatelských profesí je nutným předpokladem pro důstojný a kvalitní život všech. 28. Změna priorit přinese také zpomalení hektického životního tempa, ve kterém všichni žijeme, a více odpočinku. Potřebujeme více času na sebe a své blízké, méně času na práci zatěžující životní prostředí a nesmyslný konzum. 29. To vše je možné jen za předpokladu, že péče se stane klíčovou součástí naší ekonomiky i našich životů, bude se na ní podílet více lidí a bude také dobře zaplacená.30.
KONTEXT: KRIZE PÉČE
Krize způsobená šířením koronaviru ukázala, jak významnou roli v našich životech i v chodu společnosti sehrává péče. Ženy i muži pracující ve zdravotnictví či v sociálních službách prokázali v první linii boje s nákazou bezprecedentní odhodlání. Stejně tak významná část společnosti mohla při zpomalení běžného provozu a uzavření do svých domovů zakusit, že péče o domácnost, děti a blízké je taky náročná práce, byť neplacená. Při debatách o obnově ekonomiky a ekonomické krizi často zapomínáme na to, že bez této často neviditelné práce by se naše společnost kompletně zhroutila. Celý sektor péče, do kterého zahrnujeme jak placenou práci ve veřejných službách, tak neplacenou v domácnosti, prochází (nejen)31 v České republice vážnou krizí, o které se téměř nemluví.
Populace České republiky i Evropy stárne32 a spolu s tím nabývá péče na ještě větším významu než doposud. Už nyní je situace v sektoru péče neudržitelná a do budoucna velmi riziková. Platy ve zdravotnických a sociálních službách jsou sice podle statistik průměrné33, oproti jiným státům EU (stejně jako i v jiných sférách) 34 však zaostáváme. Nicméně platí, že u pracovních míst zřizovaných státem jsou platy vyšší než u těch zřizovaných soukromým sektorem. Například v sociálních službách, kde pracuje přes sto třicet tisíc lidí, jsou průměrné platy hluboko pod celostátním průměrem. 35 Podle dotazníku ministerstva zdravotnictví z roku 2019 chce třetina zdravotníků a zdravotnic změnit práci, přičemž hlavními důvody jsou právě nízké platy a přetížení.36
Jedním z hlavních důvodů přetížení a nespokojenosti v pečovatelských službách je, že v nich pracuje velmi málo lidí a celý sektor je podfinancovaný. 37 Množství práce je navíc nerovně rozděleno napříč společností. Pečovatelské profese vykonávají takřka výhradně ženy, na které navíc často dopadají také starosti spojené s péčí o domácnost a děti. Problém dvojí směny, tedy jedné v práci a druhé neplacené v domácnosti, je v České republice stále přítomný a dopadá častěji na ženy. 38
Právě i velké množství žen ve špatně placených pečovatelských profesích je jedním z důvodů, proč je v České republice podle statistik rozdíl mezi průměrnými platy žen a mužů druhý nejvyšší v Evropské unii. V průměru činí jednadvacet procent 39. Nerovnost panuje také při regionálním rozdělení pečovatelských služeb. Lidé žijící v Praze, Brně nebo jiných větších městech mají ke kvalitním službám zdravotní a sociální péče lepší přístup než lidé ze Šluknovska nebo Bruntálska. Nedostatek pečovatelských služeb tak ještě zhoršuje kvalitu života v regionech či v menších městech.40
Přitom neexistují jednoduché nástroje, jak se s krizí panující v sektoru péče rychle a snadno vyrovnat. Pokud však chceme žít ve společnosti založené na udržitelnosti, důstojném a kvalitním životě a větší míře svobody, musíme společně krizi péče vyřešit se stejným nasazením, jakým potřebujeme snížit emise skleníkových plynů.
Lepší ohodnocení pečovatelských profesí
1. PLOŠNÉ NAVÝŠENÍ PLATŮ A MEZD V PEČOVATELSKÝCH PROFESÍCH
Platy a mzdy v sektoru placené péče (zdravotnictví, sociální služby) zdaleka neodpovídají významu, jaký tento sektor ve společnosti má. Proto musíme plošně zvýšit platy v pečovatelských profesích, jak o to usilují například odbory, a to v pravidelných intervalech. Zvýšení platů je nutné také pro zvýšení společenského uznání péče jako důležitého stavebního kamene ekonomiky a také pro přivedení většího množství lidí do tohoto sektoru, zejména mužů.
2. ZVÝŠIT ZARUČENÉ MZDY PEČUJÍCÍCH PROFESÍ
V České republice funguje institut zaručené mzdy pečujících profesí, která je však příliš nízká. Zvýšení koeficientu výpočtu zaručené mzdy zajistí, že nikdo nebude muset čelit nedůstojnému ohodnocení své práce.
3. ZLEPŠIT PRACOVNÍ PODMÍNKY V PEČOVATELSKÝCH SLUŽBÁCH
V sektoru péče jsou pravidelné přesčasy, dvanáctihodinové směny či práce o víkendech a svátcích. I přes fyzicky i emočně náročnou práci jsou po lidech v pečovatelských profesích vyžadovány nadstandardní výkony. Pro zlepšení pracovních podmínek i zkvalitnění poskytované péče je proto potřeba snížit pracovní dobu a zejména snížit počet klientek na zaměstnance v pobytových službách a zároveň podpořit zvýšení kapacit u sociálních a zdravotních služeb. Regulovat je také potřeba rozšířenou praxi zaměstnávání za nejistých pracovních podmínek, nejčastěji na dohodu o provedení práce nebo dohodu o pracovní činnosti.
4. ZAJISTIT LIDEM PRACUJÍCÍM V PEČOVATELSKÝCH PROFESÍCH LEPŠÍ VZTAHY NA PRACOVIŠTI A VÍCE ODPOČINKU
Práce v pečovatelském sektoru je fyzicky i psychicky velmi náročná. I proto musí mít lidé pracující v pečovatelských profesích nárok na kvalitní odpočinek, a to pomocí zvýšení množství dovolené nebo nároku na sabatikal (několikaměsíční dovolenou po odpracování určitého počtu let). Stejně tak je nutné do všech pečujících oborů zavést supervize, které zlepšují vztahy na pracovišti a pomáhají vyhnout se syndromu vyhoření.
5. SJEDNOTIT A ZJEDNODUŠIT ZDRAVOTNÍ A SOCIÁLNÍ PÉČI
Česká republika má jeden z nejsložitějších systémů pro zdravotní i sociální péči mezi státy Evropské unie. Existuje velké množství poskytovatelů služeb, některé financuje a zřizuje stát, jiné kraj, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo zdravotnictví a některé také soukromé subjekty a občanské organizace. Výsledkem je, že služby na sebe nenavazují a systém je celkově chaotický. Například některé dávky na podporu péče vyplácí pracovní úřad a jiné obecní. Tento systém je potřeba zjednodušit a zpřehlednit. Sjednotit musíme také vyplácení odměn za sociální a zdravotní péči. Například při krizi způsobené onemocněním covid-19 neměly zdravotnice a zdravotníci z domovů seniorů nárok na odměny od státu právě kvůli nefunkčnímu rozdělení zdravotní a sociální péče.
6. ZAJISTIT REGIONÁLNÍ DOSTUPNOST PEČOVATELSKÝCH SLUŽEB
Mezi různými regiony panuje velká nerovnost dostupnosti pečovatelských služeb. Proto musíme zlepšit regionální dostupnost pečovatelských služeb, což povede ke zkvalitnění života v menších městech a regionech. V kombinaci s minimální pečovatelskou mzdou to může také pomoct vyřešit nerovnosti v rámci České republiky, kdy některé regiony (konkrétně třeba Karlovarský, Ústecký nebo Moravskoslezský) trpí takzvaným deficitem péče, protože lidé pracující v pečovatelských profesích chodí do zahraničí za lepším ohodnocením.
Dát péči silnější hlas ve společnosti
7. PODPOŘIT ODBOROVÉ ORGANIZOVÁNÍ V PEČOVATELSKÝCH PROFESÍCH
Pečovatelské profese mají v současné chvíli malé slovo v sociálním dialogu. I z toho důvodu platy v sektoru péče rostou pomaleji než jinde. Právě proto musíme podpořit odborovou organizovanost v sektoru péče (viz kapitola Nový smysl práce), kolektivní vyjednávání a při tvorbě zákonů dát silnější hlas lidem, kteří zastupují zájmy lidí pracujících v zdravotních a sociálních službách.
8. ZAPOJENÍ PEČUJÍCÍCH, OPEČOVÁVANÝCH I PRACUJÍCÍCH DO ROZHODOVÁNÍ
Aby sektor péče získal silnější hlas ve společnosti, musíme dát prostor pracujícím ve zdravotních i sociálních službách v rozhodování o konkrétních zákonech (například je zapojovat do rozhodování příslušných parlamentních výborů) i ohledně pracovních podmínek na pracovištích. Při posuzování dopadů jednotlivých zákonů musíme zkoumat také dopady jejich implementace na pečující a opečovávané. Větší participace pomůže také obecnému zvýšení úrovně demokracie.
Ocenění domácí péče
9. ZAVEDENÍ PLOŠNÝCH ODMĚN ZA NEPLACENOU PÉČI
Spousta práce vykonávané ve společnosti je neplacená. Jedná se například o péči o domácnost, děti nebo jiné členy rodiny. Právě tato práce je takřka neviditelná, ačkoliv je pro chod společnosti klíčová. Aby i tato práce nabývala důležitosti, jakou si zaslouží, je potřeba zavést plošné odměny za neplacenou péči.
10. ROZŠÍŘIT A ZVÝŠIT PŘÍSPĚVEK NA PÉČI
Současná výše příspěvku na péči je nedostatečná. Navíc panuje nedostatek posudkových lékařů a posudky nezohledňují komplexitu potřebné péče. Je proto potřeba zvýšit příspěvek na péči a upravit jej tak, aby na něj dosáhli všichni, kteří jej potřebují – například i pečující.
11. RODIČOVSKÁ DOVOLENÁ PRO MUŽE I ŽENY
Podmínky pro mateřskou a rodičovskou dovolenou je nutné upravit tak, aby byla stejně výhodná pro muže i ženy (například formou zvýšení rodičovského příspěvku pro muže). Inspirovat se lze i v Německu, kde mají rodiče možnost prodloužit rodičovskou dovolenou v případě, kdy se oba rodiče v péči o dítě prostřídají. Ženám po mateřské dovolené je nutné usnadnit přístup na pracovní trh a pro ty, kteří se budou vracet do zaměstnání indexovat mzdy.
12. PODPORA TERÉNNÍCH SLUŽEB
Rodiny, které chtějí péči vykonávat v rámci rodiny, komunity nebo domácnosti mimo státní instituce, by měly mít přístup ke službám terénních pracovníků. Proto je potřeba zvýšit množství terénních pracovníků (například prostřednictvím informačních kampaní, rekvalifikací a posílením atraktivity i kapacit příslušných studijních oborů), zvýšit jejich platové ohodnocení a zlepšit jejich pracovní podmínky.
GARANTKY KAPITOLY:
Mgr. Eva M. Hejzlarová, Ph.D., Katedra veřejné a sociální politiky FSV UK
Mgr. Petra Ezzeddine, Ph.D., Katedra antropologie FHS UK
Mgr. Vladimíra Tomášková, Katedra veřejné a sociální politiky FSV UK
Petra Selingerová, ALICE – odborová organizace zaměstnankyň a zaměstnanců v sociálních službách